Ranní stránky jsou základní technikou legendární Umělcovy cesty – metody Julie Cameronové, díky které se lidé po celém světě již bezmála třicet let spojují se svou životní sílou a tvůrčím potenciálem. Pracovat s nimi ale můžeme i samostatně. Zejména ve chvílích, kdy se potřebujeme zorientovat v sobě samých.
Umělcova cesta Julie Cameronové vyšla poprvé v roce 1992 v New Yorku. Návod na to, jak se dostat k sobě a ke svému tvůrčímu potenciálu. Od té doby jej vyzkoušely a stále zkoušejí tisíce lidí po celém světě. Základním nástrojem, se kterým autorka v knize pracuje, jsou „ranní stránky“. Tady je ukázka toho, jak svým čtenářův vysvětluje jejich kouzlo.
Robert Moss používá k otevření svých dílen aktivního snění s oblibou vizualizaci, v níž se člověk stává stromem. Jde o jednoduchou techniku, s jejíž pomocí se můžeme spojit se zemí i s nebem a vnímat, jak námi proudí energie. Strom, s nímž se takto setkáme, je připraven stát se naším průvodcem na cestě k sobě. Můžeme jej využít nejen jako zdroj síly, ale i moudrosti.
Maitrea vydala šestý díl Rafaelovy školy Renaty Štulcové. „Česká Joanne Rowlingová“ v něm přináší další pokračování příběhu víly a studentky přírodovědného gymnázia Mariny Fialkové.
Hana Havlíčková je kraniosakrální terapeutka s velkým zájmem o šamanismus. Původní profesí je redaktorka. A pro nakladatelství Maitrea pracuje již téměř deset let jako korektorka. Za ty roky zaznamenala pozoruhodné souvislosti. Knihy, které rediguje, jí ukazují směr, jímž se má v životě vydat. Radám svých papírových průvodců naslouchá a nelituje.
„Jsme malí učitelé,“ tak mluví dánský lékař Janu Søren Ventegodt o sobě a své ženě Pavlíně. Skromně. Přesto z něj čiší vědomí vlastní síly. A přesně to také učí.
Do oltáře začneme vkládat energii už v okamžiku, kdy nás poprvé napadne, že jej chceme vytvořit. Pokračujeme v tom, když vybíráme předměty, z nichž jej chceme sestavit, i při jeho samotné tvorbě. Rituál zasvěcení je přesto důležitá část práce. Celý proces završuje, pečetí a umožňuje nám si plně uvědomit jeho význam.
Osobní oltář můžeme vnímat jako symbolický obraz našeho života a srdce – jako předobraz reality, kterou chceme vytvářet. Čas, který strávíme prací s oltářem, je časem, který věnujeme sami sobě. Ať už u něj rozjímáme, či rozmlouváme se svými předky.
Životní příběh Richarda Němce (45) se asi nedá použít místo pohádky, která se čte dětem na dobrou noc. Stalo se v něm pár věcí, před kterými chtějí obvykle rodiče své děti ochránit. Jenže když se pak ty věci stanou, bývá prospěšné před nimi neutíkat, ani nezavírat oči. A právě o to v tomhle příběhu jde.
Zuzana Pišteková přijela do Maitrey strávit pět dní s dánským lékařem Sørenem Ventegodtem a jeho ženou Pavlínou Kordovou. Co k tomu Zuzanu přivedlo a jak své rozhodnutí hodnotí s půlročním odstupem?
Výběr předmětů, z nichž postavíme svůj osobní oltář, je dobré provádět především intuitivně. Zkušení tvůrci těchto pomocníků na cestě k sobě však doporučují vybavit je symboly pěti živlů. Jde o základní předpoklad pro to, aby byl oltář v energetické rovnováze.
Mnoho domácích rituálů má svá místa. Zuby si čistíme v koupelně před zrcadlem. Snídáme u jídelního stolu. A do svého Srdce se dostáváme u oltáře. Těch, kteří mají doma vlastní oltář, přibývá. My jsme se ptali, jak jej vytvořili a k čemu jej používají.
