Jak mi Maitrea ukazuje cestu
Hana Havlíčková je kraniosakrální terapeutka s velkým zájmem o šamanismus. Původní profesí je redaktorka. A pro nakladatelství Maitrea pracuje již téměř deset let jako korektorka. Za ty roky zaznamenala pozoruhodné souvislosti. Knihy, které opravuje, jí ukazují směr, jímž se má v životě vydat. Radám svých papírových průvodců naslouchá a nelituje.
Pro nakladatelství Maitrea pracuju jako externí redaktorka a korektorka téměř od jejího založení a od samého začátku jsem také ve dvojici s překladatelkou Lenkou Adamcovou, s níž jsem spolupracovala na většině titulů, které jsem pro Maitreu redigovala.
Už tohle setkání je pro mě obohacující po osobní i profesní stránce. Lenka má úžasný cit pro jazyk a umí se naladit na styl autora, takže číst její překlady je pro mě radost.
Brzy jsme také zjistily, že podobně naladěné jsme i my dvě a léta si už říkáme, že je mnohdy neuvěřitelné, jak nás jednotlivé tituly, na nichž právě pracujeme, provázejí aktuální životní situací a směrují na naši další cestu.
Hledání vize
Řadu okamžiků, které jsem tehdy při práci na jednotlivých titulech ani nepovažovala za příliš důležité či reálné, si i teď jasně vybavuju.
Když jsem například redigovala Plotkinův Soulcraft, kde popisuje příběhy lidí, kteří v divoké přírodě podstoupili vícedenní hledaní vize s půstem, nesmírně mě to zaujalo, ale zároveň jsem věděla, že v materiálním i přeneseném slova smyslu nemám na to, abych se rozjela do Ameriky a něco podobného podnikla.
Nicméně brzy na to, když jsem pracovala na první v našem nakladatelství vydávané knize Sandry Ingermanové Návrat ztracené duše, jsem seděla s kamarádkou v kavárně a líčila jí, jak ti šamani mají sice jiný slovník i formu vyjádření, než je ta naše západní, ale že mě to nesmírně oslovuje a přitahuje.
Ona se tehdy zeptala, proč se tedy nepřihlásím do Kayumari. Vůbec jsem netušila, o čem mluví, ale za týden už jsem absolvovala přijímací pohovory, které právě probíhaly, a brzy pak nastoupila do jakési roční šamanské přípravky.
Byla poměrně náročná a končila právě hledáním vize.
Bylo to v době, kdy už jsem několik let pracovala zároveň jako terapeutka kraniosakrální biodynamiky a také asistentka úžasné učitelky a terapeutky Abhy Sajwel při jejích výcvicích této metody, takže zkušenosti s vnímáním energií jsem měla.
Silová zvířata
Všechny knihy Plotkinovy, Ingermanové, Mosse, Harnera, Villolda… mi otevřely dveře do oblastí, kterým vnitřně rozumím, a přes řadu pochybností, co se týče mých schopností v těchto sférách, mě čím dál víc přitahují a pomáhají mi.
S hodně „otevřenou pusou“ jsem také četla všechny knihy Steva Gallegose o čakrových zvířatech a vnitřní imaginaci. Při své terapeutické práci jsem občas u klienta „zahlédla“ nějaké zvíře, ale až Stevova metoda mi ujasnila a rozvinula tuhle nám všem vrozenou, ale potlačenou schopnost. Ačkoli je to už hodně starý pán, pořád jezdí do Čech a pořádá fantastické workshopy, jichž jsem už párkrát měla tu čest a příležitost se zúčastnit.
Za všechny tyhle teoretické i praktické zkušenosti jsem skutečně moc vděčná, protože mě často i formou náročných iniciací nesmírně posunuly jak v osobní rovině, tak při práci s klienty.
Moc záměru
Ráda bych se podělila i o čerstvý příběh mých přátel a zároveň klientů. Jako rodina s více dětmi si hodně polepšili, když se odstěhovali z malého bytu v Praze na Kladensko do vilky se zahradou a bazénem. Pro děti hotový ráj. Jenže stačila chvilka nepozornosti a jejich dvouapůlletý syn se málem utopil. Situace byla hodně vážná, ležel na ARO v umělém spánku s otokem mozku a zasaženými plícemi vodou z bazénu plnou chemikálií. Ráno jsem našla sms od jeho maminky s prosbou, abych co nejrychleji přijela.
Při mé první reakci se objevila většina starých vzorců.
Plná emocí a empatie ke všem jeho blízkým, pochybnosti, že tam za takovéhle situace asi nebudu moc platná nebo hůř, jak se srovnám s tím, pokud mu svým ošetřením pomůžu odejít, a tak dále a tak dále.
Do rychlíku směr Praha jsem nastupovala v právě popsaném rozpoložení. Ale najednou jsem na sebe dostala vztek a došlo mi, že je to příležitost chopit se své síly a projevit ji.
A protože právě rediguju Knihu obřadů opět od Sandry Ingermanové, jejímž námětem je síla jak individuálního, tak zejména skupinového záměru, napadlo mě, že zatímco budu Frantíka v Motole ošetřovat, může nás na dálku podporovat řada kolegů terapeutů i kamarádů. Zavolala jsem to jeho mamince a začaly jsme telefonovat …
Hana Havlíčková
A o tom, jak příběh dopadnul, si můžete přečíst v dopise, který napsala máma malého Františka:
Milí všichni,
už jsme pár dní doma z nemocnice, František je úplně v pořádku, dělá lumpárny a já se vzpamatovávám. Tak sedám a píšu, co mám na srdci:
Děkujeme vám celá rodina za obrovskou podporu, kterou jste Frantíkovi a nám dali. Jmenovitě děkuju z celého srdce Máše Růžičkové, Hance Havlíčkové, Zdeničce Hodačové a Rishimu, mým drahým přítelkyním a příteli, kteří byli neúnavně celou dobu na telefonu a radili a pomáhali nám každý ve své řekněme “oblasti”.
Když se ohlédnu zpět, připadá mi to úplně neuvěřitelné. S tím nápadem přijela minulou sobotu do nemocnice naše kranio šamanská úžasná přítelkyně Hanka Havlíčková. Frantík ležel v umělém spánku, plný vody, napojený na všechny hadičky, a vypadalo to s ním hodně špatně.
Hanka neváhala, všechno zrušila a vypravila se za námi do Prahy ho ošetřovat. Ve vlaku jela s těžkým srdcem, Frantíka zná od narození a je to její “velký miláček” (promiň, Hani, že to píšu všem). Tam jí to najednou došlo. “Tohle se po mně ale vůbec nechce.” Vstoupila do své síly a začala okamžitě organizovat veliké propojení, společnou modlitbu, společné bubnování na podporu Frantíka. Že mu dáváme svobodnou volbu, ale že my všichni, kteří ho podporujeme a kteří se tady modlíme a bubnujeme, si moc z celého srdce přejeme, aby se vrátil a uzdravil.
Z toho vlaku se dovolala každému, komu chtěla, přes rámus neslyšela nic, ale na druhé straně jí slyšeli všichni. A předávali společné propojení dál. I já jsem vedle Frantíka vzala mobil a napsala každému, kam mě srdce vedlo. Když Hanka nakráčela k Frantíkovi na ARO, přišla s ní taková síla a světlo, že už v té chvíli jsem cítila, že přes tu všechnu hrůzu, strach, bolest a napětí, jsem zároveň svědkem, vlastně účastnicí zázraku. Podpora od vás přicházela v takovém množství.
Říkala jsem Frantíkovi, že když se rozhodne vrátit, budu ta nejšťastnější maminka na celém světě a že u nás doma na zahradě uděláme obrovskou oslavu života, na kterou pozveme vás úplně všechny. Ve chvíli, kdy Frantík začal dýchat sám, se celá oslava rozvinula, přišel obřad, program, občerstvení, prostě všechno.
A tak je ctí a velkým štěstím mně, mému muži Tomášovi a našim všem dětem vás všechny srdečně pozvat na rituál oslavy života a nových začátků u nás na zahradě.
Těšíme se na vás
Lenka
