Nejsem kočka, ale lvice

Se Zuzanou Pištekovou jsme se poprvé potkaly na semináři Sørena Ventegodta Odvaha žít svůj život. Když vstoupila do sálu, vnesla tam zvláštní kombinaci elfí ladnosti a klidné, sebevědomé serióznosti. Letos jí bylo čtyřicet, ale spíš byste jí tipovali o deset míň. Přijela z Bratislavy, kde dnes pracuje jako HR manažerka pro americkou technologickou korporaci.

Vede tým devíti HR poradců z regionu Evropy, Středního východu a Afriky, kteří zajišťují péči o několik tisícovek zaměstnanců. Ve společnosti pracuje již téměř devět let. Na svou aktuální pozici ale přešla teprve krátce po absolvování semináře. „Když se u nás ve firmě objevila tahle pracovní nabídka, viděla jsem v ní příležitost dělat to, čemu jsem se chtěla už delší dobu víc věnovat – vést team a rozvíjet a coachovat lidi. Bylo to vlastně jen pár dní po skončení Sørenova semináře. Nakopl mě k tomu, abych tu příležitost využila. Neváhala jsem, neřešila jsem, jestli splňuju všechny požadavky, prostě jsem se po dvou minutách zamyšlení přihlásila – a tu práci dostala.“

Jiný je i charakter vnitřního dialogu, který se sebou Zuzana vede. „Už se sama sebe neptám: Co se ode mě očekává? Co si o mně budou myslet? Co když nezaložím rodinu? Co když selžu? … Ptám se: Co chci? Co cítím pro sebe jako dobré a co ne? Co mi přinese radost? Je to, co se teď odehrává v mojí hlavě, skutečně pravda? Je tato myšlenka skutečnost nebo jenom nějaké přesvedčení?“

Současná Zuzana je ale především spokojenější než ta, která přišla před půl rokem do Maitrey. „Cítím se silnější. Jako bych si uvědomila, že nejsem kočka, ale lvice,“ shrnuje změnu, ke které došlo.

Průvodce na cestě do Srdce

To, co se děje v Maitree, dokáže lidi posunout – alespoň v případě Zuzany se to stalo. Není to ale tak, že by se člověk zašel nechat začarovat na nějaký víkendový seminář – a od té doby žil lépe a radostněji. Základem každé změny, je spojení se s vlastní hlubokou touhou najít své vědomé já a poslání.

My v Maitree věříme, že to nejsou prázdná slova, ale něco, co skutečně existuje a co se vyplatí hledat. Nechceme tvrdit, že to najdete u nás na seminářích, ani v knížkách, které jsme vydali. Říkáme jen, že naši lektoři a autoři jsou výbornými průvodci, kteří nám mohou ukázat cestu tam, kde se skutečně vyplatí hledat – do vlastního Srdce.

Søren umí ukázat směr. Ale to, zda se jím člověk vydá, či ne, už je na něm. Zuzana to udělala. „Víc se teď soustředím na vnímání svého srdce, těla, emocí a pocitů. Fascinuje mě kolik moudrosti je mimo naši mysl. Hledám, pátrám, zkouším, zažívám, pozoruju … a můj život se mění. Prošla jsem a stále procházím i těžkými zkušenostmi, všechny věci nejsou tak, jak bych chtěla, ale přesto bych řekla, že jsem nikdy nežila líp a necítila se štastnější než teď. A věřím, že je to tím, že žiju vědoměji,“ komentuje své rozhodnutí.

„Když jsem se dozvěděla, že v Maitree bude Odvaha žít svůj život, jako první reagovalo moje srdce. Zajásalo.“ A tak vyrazila. Se Sørenem se poprvé setkala v Maitree už před třemi lety, takže tušila, do čeho jde. „Těšila jsem se nejenom na Sørena s Pavlínou, ale i na Maitreu. Není to jenom nádherné místo s úžasným obchůdkem a ještě lepší restaurací, nejlepší na ní jsou témata, kterým se věnuje, a lidé, které sdružuje – a k těm patří opravdu kvalitní lektoři. Maitreu vnímám jako laskavý a smysluplný ostrov radosti, kde vládne srdce, duše, zdraví a chuť žít plnohodnotný život. Zároveň na mě působí uzemněně a prakticky. Není odtržená od reálného života – a to je pro mě podstatné.“

Nejlepší učitelé jsou partneři

A jaké to pak bylo? „Ze Sørena i Pavlíny jsem cítila přirozenost, obrovskou zkušenost a autoritu vycházející z lásky a pravdy.  Cítila jsem jejich úctu k životu. Můžu upřímně říct, že jsem hltala každou minutu z těch pěti intenzivních dní,“ popisuje Zuzana a dodává, že slovo „intenzivní“ používá záměrně. „Nebylo to vždy příjemné. Při cvičeních jsme šli do hloubky – a tam se dá najít ledacos. Chce to odvahu, ale osvobození a uzdravení, které pak člověk pocítí, stojí zato,“ věří.

Zuzana si svůj názor nevybudovala jen na základě této zkušenosti. Sebepoznání se věnuje dlouhodobě. „Dává mi to smysl. Metody, s nimiž jsem se setkala, považuji za léčivé. A zároveň se to chci naučit zprostředkovat druhým,“ vysvětluje své důvody. Její úplně prvotní motivace byla ale prozaičtější. „Nedařilo se mi v partnerských vztazích. Po každém rozchodu vypluly stará traumata, pocit, že jsem nějak chybná, posedlost snahou vymyslet řešení, která ale nikam nevedla … a tak jsem hledala cestu, jak z toho ven.“

Vyzkoušela mnoho možností – psychoterapií a coachingem počínaje, přes rodinné a systémové konstelace, arteterapii, práci s mandalami, čakrami či archetypy až po Moojiho sebedotazování. „Všechno to jsou metody a myšlenky, které mě obohatily a ke kterým se stále vracím, ale došlo mi, že nejvíc se učím právě přímo v těch vztazích.“

Inspiraci ale stále hledá na osobně rozvojových akcích. „Za poslední roky jsem zažila hodně různých seminářů a řekla bych, že už jsem možná i trochu vybíravá, ale Søren s Pavlínou měli celou dobu 100 procent mojí pozornosti.“

Pro co si vlastně na seminář přijela? „Chtěla jsem si ujasnit, na co se teď chci soustředit, a co mám naopak ze svého života vypustit. Měla jsem krátce po rozchodu. S partnerem jsme plánovali rodinu, takže jsem skutečnost, že to nevyšlo, přijímala obtížně,“ přibližuje důvody, které ji přivedly na seminář, Zuzana.

Láska je, stačí ji cítit

A co se pak dělo? „Pamatuju si, že když jsme první den dostali za úkol definovat náš záměr pro celý seminář, dost mě to potrápilo, protože jsem to chtěla naformulovat co nejdokonaleji. Søren mě tenkrát upozornil, že mysl konzumuje moji sexuální energii. Teď se tomu směju, ale tenkrát mě šokoval. Co s tím má co dělat moje sexuální energie?! Pak mě napadlo, že na tom možná něco bude, protože když se moc zaseknu v myšlenkách, nedaří se mi cítit radost.“

Søren klade rovnítko mezi sexuální energii a životní energii. Sexuální energie je podle něj jediná energie, kterou člověk může mít. A „hlava“ ji velmi rychle a nenasytně spotřebovává. Naše mysl má nad námi obrovskou moc, zvlášť když se v ní naučíme žít jako v realitě, snaha „nemyslet“ však věci obvykle jen zhoršuje. Co tedy s tím?

„Pomohlo mi přestat se svou myslí bojovat. Došlo mi, že s ní můžu spolupracovat. Potřebuju ji na to, abych si mohla uvědomovat, co se děje a co se může dít jinak, ale ne k tomu, aby mě ovládala,“ popisuje svou cestu Zuzana.

Ke zmíněnému smíření došlo po jednom z praktických cvičení, která na semináři probíhala. „Někteří účastníci při něm hlasitě plakali a já se špatně soustředila na svůj proces. Pak jsem si, díky své mysli, uvědomila, že v situacích, kdy se lidé okolo mě necítí dobře, mám automaticky tendenci je zachraňovat a přitom zapomenout na sebe. A že se v tom pak sama sobě ztratím.“ To ale neznamená, že by se od té doby Zuzana nějak odpojovala od svého okolí. Naopak. „V průběhu semináře jsem si začala uvědomovat, že se tváře lidí okolo mě proměňují. Jako by z nich odcházely stíny a objevovaly se v nich barvy a světlo.“

Společné prožitky a sdílení osobních příběhů skupinu zázračně rychle sbližovaly. Søren a Pavlína ji tím procesem prováděli s lehkostí, a možná právě díky ní dokázali její členy dovést do velké hloubky. A v ní pak jejich slova získávala neobvykle velkou léčivou sílu. „Søren s námi mluvil mimo jiné o lásce. Vysvětloval nám, že láska prostě je. Že je to vědomí spojení. Vědomí toho, že jsme jedno. A mně došlo, že se za láskou nemusím honit, ani ji hledat. Stačí ji cítit.“

Míň myslet, víc žít

A co je to hlavní, co si Zuzana ze semináře odvezla? „Søren mě hned první den semináře nasměroval k tomu, abych se především zbavila starých způsobů myšlení a abych byla co nejvíc v kontaktu se svým tělem a životní energií. Zdůrazňoval, že je důležité začít říkat ano tomu, co je pro mě dobré, a ne tomu, co je pro mě špatné. Upřímně – ze začátku mi nebylo úplně jasné, co tím myslí. Jak mám rozlišit, co je dobré a co je špatné?“ vzpomíná Zuzana.

Časem jí došlo, že důvodem jejího nepochopení je právě starý způsob uvažování. „Moje potřeba všechno hned analyzovat a vědět. Postupně jsem se ale na svůj život začala dívat jinak. Naučila jsem se začínat u tělesných vjemů, emocí a pocitů. Dát jim prostor a nesnažit se hned vědět proč se děje to, co se děje. Brát to jako proces. … A říkat ano všemu, co mi dělá radost.“

Taková změna se samozřejmě nestane za pět dní, ale Zuzana získala návod, jak dělat věci jinak, než byla zvyklá. „A to poznání se teď snažím aplikovat vždycky, když mám příležitost.“ Z Maitrey si však neodnesla jen to poznání. Odjela odtud sebevědomější. „Po těch pěti dnech jsem měla pocit, že se mi podařilo znovuobjevit svoji vlastní krásu a jedinečnost. A nejlepší na tom je, že ten pocit nezmizel. Vnímám, že proces, který se seminářem nastartoval, ještě zdaleka neskončil. A já za něj cítím velikou vděčnost,“ uzavírá Zuzana.