Vytvořte si oltář předků
Na osobním oltáři bychom měli pamatovat i na předky. Protože – byť by byl náš vztah k Bohu sebelepší – pokud nepřijmeme odkaz svého rodu, v našem životě bude zákonitě něco skřípat. Pochopení, odpuštění a smíření s rodem i jeho jednotlivými členy jsou důležité kroky na cestě k sebepřijetí.
K předkům je prospěšné se vztahovat s úctou, pokorou a s vděčností. Mimo jiné i proto, že nám takový přístup dovolí neopakovat to, co můžeme na určité úrovni vnímat jako jejich chyby. Jedním ze způsobů, jak pracovat na svém vztahu k rodu, je vyhradit mu místo na svém osobním oltáři, případně svým předkům postavit samostatný oltář.
(O tom proč a jak jej vytvořit se dočtete v článku Oltář – průvodce na cestu k sobě.)
Pro inspiraci uvádíme doslovný přepis cvičení Vytvořte si oltář předků z knihy Alberta Villolda Čtyři vhledy – Moudrost, síla a milost Správců země:
Většina antropologů stále věří, že oltáře předků, jež najdete v každé tradiční kultuře, slouží k „uctívání“. Pravdou je, že původní společnosti chápou, že když oslavujete ty, kteří tu byli před vámi, ať už se chovali sebehůř, dojdete k odpuštění a soucitu a osvobodíte se od jejich karmy a příběhů.
Laikové říkají, že pokud neuctíte své předky tím, že jim postavíte oltář, budou vám zběsile pobíhat po domě. Tedy že je lepší, když víte, kde jsou, než ignorovat jejich odkaz, odkopnout je na psychické dno a držet se příběhu o tom, že jste obětí jejich činů. Následujícím praktikováním si můžete ušetřit léta psychoterapie při práci na tématech spojených s matkou a otcem:
- Najděte místo v domě (polici, parapet, krbovou římsu…), kde můžete vytvořit malý oltář a přikryjte ho kusem ozdobné látky. Postavte na ni fotografie nebo předměty symbolizující vaše předky. Pokud nemáte fotografii svého pradědečka, můžete tam dát jeho prsten nebo jinou věc, kterou vlastnil. Postačí i papírky se jmény vašich předků či fotografie domů, v nichž vaši rodiče, prarodiče a praprarodiče vyrůstali.
- Má přítelkyně postavila na oltář šátek, který ručně vyšívala její prababička, a umístila na ni fotografii své babičky, jež pro ni vždy byla inspirací. Přála si uznat a uctít i předky, kteří jí způsobili bolest, ale bylo pro ni těžké dívat se na jejich fotky. Zjistila, že je pro ni snazší chovat je v úctě, když na oltář položila jejich fotografie z dětství. Obrazy z jejich mládí jí připomínaly jejich přirozenou dobrotu, jež už nebyla tak zjevná, když dospěli.
- Uctěte předky čerstvými květinami nebo zapalte vonnou tyčinku. Možná členům své rodiny rádi přinesete dárky z přírody v různých ročních obdobích, jako jsou rozkvetlé větvičky keřů na louce či kamínky z potůčku v létě nebo šišky a barevné listy na podzim.
- Pokaždé, když přinesete novou obětinu, poděkujte předkům za dary, které vám dali, ať už pro vás bylo jakkoli drsné je přijmout nebo obtížné je vůbec vnímat jako dary. Uvědomte si, že minulost není to, co se skutečně stalo, ale vaše interpretace, kterou jste si zapamatovali – tedy to, jak ve vás přežívá její obraz. Při práci s oltářem předků můžete změnit rodinný příběh na mytické úrovni, kde příhody mají rozměr epické cesty, ne starých ohraných ság o emocionálním či materiálním úspěchu či pádu. Zvykněte si pravidelně se u oltáře zastavovat a rozjímat nad dary předků. Pamatujte, že jste se rozhodli přepsat svůj příběh a v nové verzi už vaši příbuzní nepředstavují zlosyny a ani vy už nejste oběť.
Pamatujte, že tento oltář jen představuje to, co jste zbudovali ve svém nitru. Měl by tedy sloužit jako připomínka pocitu vděčnosti k odkazu, který jste dostali, a k lekcím, jež vás předkové naučili.
