Pečujme o naši plodnost

Americká poradkyně v oblasti ženského zdraví a sexuality Toni Weschler podpořila stovky tisíc žen po celém světě v porozumění vlastnímu tělu. V knize Tvoje plodnost ve tvých rukou čtenářkám zábavnou a srozumitelnou formou radí, jak si naplánovat těhotenství, nebo se mu přirozenou cestou vyvarovat.

Pokud si po přečtení následujících řádků pomyslíte, proč jste to všechno nevěděla už dřív, stanete se součástí obrovské skupiny žen z celého světa, kterým Toni Weschler změnila svou knihou život. Jednoduše, citlivě a přitom velmi přesně v ní totiž vysvětluje, co a proč se děje v ženském těle – a jaké to má důsledky. Tvoje plodnost ve tvých rukou vyšla poprvé v roce 1995. Od té doby byla mnohokrát aktualizována, ale její základ – Metoda sledování plodnosti (MSP) zůstává stále stejná a stejně spolehlivá. Teď kniha vychází konečně i v češtině. 
 

Můžete stručně představit Metodu sledování plodnosti?

Metoda sledování plodnosti (MSP) je metoda pro přirozenou antikoncepci i pro plánování otěhotnění. Současně se stává vynikajícím nástrojem, díky kterému ženy rozpoznají gynekologické problémy a pochopí funkce vlastního těla. Jestli žena je nebo není plodná, pozná tak, že sleduje hlavní ukazatele plodnosti. Těmi jsou cervikální tekutina, bazální teplota měřená ráno po probuzení a cervikální pozice.

Ženy pak používají MSP různě. Například žena, která si přeje otěhotnět, bude styk směřovat co nejblíže k okamžiku ovulace. Rozsah plodných dní, na které se zaměří, bude mnohem užší než u ženy, která se těhotenství snaží předejít. Ta bude ve dnech okolo ovulace mnohem více obezřetná a bude si muset vypozorovat dny před i po ovulaci, kdy ještě existuje riziko početí. Doba plodnosti ženy, která se chce vyhnout otěhotnění, se považuje za delší, protože žena v této situaci si musí být absolutně jistá, že neexistuje žádný způsob, jak by se spermie a vajíčko mohly spojit. Každé ženě ale pomůžou k orientaci záznamy, které si pravidelně povede.

Jak je možné, že nás gynekologové o těchto možnostech neinformují? 

Gynekologové se o MSP na škole neučí. Nemají ponětí, jak číst grafy, které v knize používám. Doktoři by tuto metodu nepovažovali za spolehlivou, jelikož by si ji pletli s Kalendářní metodou. Po přečtení knihy se mnoha ženám stalo, že při návštěvě gynekologa byly mnohem vzdělanější než on sám. Nikdy nebude v silách lékaře dát našemu tělu takovou péči, jakou si můžeme věnovat my samy. Je tedy naší zodpovědností vzít svou plodnost do svých rukou. 

Potřebujeme Metodu sledování plodnosti kombinovat s jinou formou ochrany před otěhotněním? 

Existuje něco, čemu se říká přirozené plánování rodičovství a vedle toho MSP. Obě metody podněcují ženy, aby sledovaly signály svého těla, které naznačují plodné dny. Rozdíl je však v tom, co ženy ve dnech, kdy jsou plodné, dělají.  Přirozené plánování rodičovství souvisí více s náboženstvím a páry se většinou pohlavnímu styku v období ovulace zcela vyhýbají. Zatímco u MSP se žena rozhoduje sama, jak si přeje s tímto časem naložit. Pokud je plodná a nepřeje si otěhotnět, stále může mít sex, ale použije nějakou ochrannou pomůcku, jako je například kondom. 

Jaký je váš názor na hormonální antikoncepci? 

Ohledně pilulek jsem skeptická. Nemyslím si, že jsou prospěšné našemu zdraví, protože ženskému tělu nedovolují, aby se chovalo přirozeně. Nechci, aby si ženy myslely, že je jakkoli za užívání antikoncepce soudím. Sama jsem pilulky několik let užívala, ale teď vím, že nešlo o dobrou volbu. 

Hormonální antikoncepce má mnoho vedlejších účinků a brání ženskému tělu, aby procházelo přirozenými cykly. Ženy mi často píšou, jak nedokážou uvěřit tomu, jak dlouhou dobu strávily pojídáním pilulek. Některé se i po letech vypořádávají s jejími negativními dopady. Další znepokojivou věcí je, že hormonální antikoncepce ovlivňuje tvorbu cervikální tekutiny, která je potřebná k otěhotnění. Proto by ženy, které si přejí otěhotnět, měly prášky vysadit co nejdříve, aby se jejich tělo mohlo zotavit a obnovit přirozené procesy, díky kterým jsme plodné.

Vraťme se do let vašeho dospívání. Pamatujete si na první menstruaci, návštěvu gynekologa a sexuální výchovu?

Vybavuji si naši malou koupelnu, kde jsem poprvé spatřila menstruační krev na svých kalhotkách. Prádlo jsem vymáchala v umyvadle, aby se to maminka nedozvěděla. Nepamatuji si, jak na moje první měsíčky později zareagovala. Nikdy jsme tato témata spolu neprobíraly. 

O sexuální výchově jsem poprvé slyšela ve škole, když mi bylo asi třináct let. Na hodině biologie jsme si vysvětlovali spermie a vajíčka a mně ležela na jazyku otázka: Nerozumím, jak se spermie dostane skrze mužské kalhoty k ženě? Dodnes jsem vděčná, že jsem to před třídou nevyslovila nahlas. 

Zkušenost s gynekology nebyla o moc lepší. O nešťastných návštěvách ordinací píšu v úvodu mé knihy. Chodila jsem na kontroly každý měsíc se zdánlivými opakovanými záněty. Samozřejmě se časem ukázalo, že se nejednalo o žádné infekce, ale o naprosto zdravý vaginální sekret. Nevěděla jsem to až do svých sedmadvaceti, kdy jsem se setkala s Metodou sledování plodnosti.

Cítila jste se frustrovaná, že jste reakcím svého těla nerozuměla? 
Nejen frustrovaná, ale především ponížená. Rozhodně to poškodilo moji sebehodnotu v dospívání. Myslela jsem si, že jsem špinavá. Zdálo se, že se mi každý měsíc vracejí infekce. Stejná reakce přichází od drtivé většiny mých čtenářek. Všechny překvapuje, že cervikální tekutina není výtok a že se jedná o přirozený způsob ženského těla, kterým nám dává najevo svoji plodnost. 

 

Co vás inspirovalo, abyste o své sexuální zdraví začala pečovat přirozenými způsoby? 

Po maturitě jsem strávila rok v Izraeli a rok ve Francii. Přivydělávala jsem si prací na avokádovém poli a jednoho brzkého rána, když vycházelo slunce, mi problesklo hlavou, že se chci stát ženskou poradkyní v oblasti sexuálního zdraví. Dodnes nechápu, odkud se toto prozření vzalo, protože jsem v oboru neměla žádné vzdělání. 

Když jsem se vrátila zpět domů do Států, našla jsem v novinách nabídku na tuto pozici a domluvila jsem si na klinice schůzku. Prohlížela jsem si v čekárně stěny polepené vzdělávacími plakáty o ženských orgánech a na stolečku zahlédla letáček o Metodě sledování plodnosti. Spletla jsem si ji s nespolehlivou Kalendářní metodou a byla pohoršená tím, že ji klinika vyučuje. 

Když si mě zavolali na pohovor, ani jsem se neposadila a rovnou ze sebe vyhrkla, proč učí něco tak nefunkčního. Překvapeně mi oznámili, že asi nebudu vhodnou kandidátkou, když neznám Metodu sledování plodnosti, načež jsem s ostudou vypochodovala ven a svoji neznalost obrečela. V rukách mi ale zůstal letáček, na základě kterého jsem se jako studentka přihlásila na pravidelné večerní kurzy, abych MSP porozuměla. Toto rozhodnutí absolutně změnilo můj život. K tomu jsem na Kalifornské univerzitě vystudovala magisterský titul v oblasti veřejného zdraví s důrazem na ženské zdraví a vzdělávání žen.

Pak jste vedla kurzy pro malé skupiny žen. Jak metodu přijaly ony? 

Naprosto každá žena, která se zúčastnila, mi řekla to samé: Jsem absolutně nadšená a nemůžu uvěřit, že jsem něco takového dosud nevěděla! Nadšení však u všech provázel i vztek. Všechny ženy obdivovaly tělo, jak je úžasné a jak dokáže prostřednictvím různých symptomů sdělit, co se uvnitř právě děje, a současně se zlobily, že strávily roky s hormonální antikoncepcí, když tělo samo jasně signalizuje, kdy je a není plodné. Stále dokola navštěvovaly doktory, kteří jim nikdy neřekli, jak to doopravdy je. Tyto reakce mě přesvědčily, že by všechny mé vědomosti měly jít ven a dostat se k širšímu publiku.

Byl to impuls k napsání knihy Pečujte o svou plodnost? 

Ženy mě začaly přesvědčovat, ať napíšu knihu a šířím metodu i za hranice Seattlu. Půl roku mi trvalo, než jsem dala dohromady jen samotný návrh toho, jak by kniha mohla vypadat. Poprosila jsem jednu klientku z mých kurzů o zpětnou vazbu, protože byla editorka. Pověděla mi, že si přeje, aby skrze knihu promlouval můj hlas a byla stejně tak zábavná a interaktivní jako moje přednášky. Vzhledem k tomu, že jsem knihu pojala vědecky a psala ji odborným jazykem pro lékaře, polil mě pot. Vzala jsem si ji zpět domů a celý text přepsala do řeči srozumitelné pro všechny. Nakonec jsem ji adresovala třem skupinám čtenářů – ženám, které si přejí otěhotnět, ženám, které se chrání před těhotenstvím, a lékařům. Oslovila jsem několik nakladatelů a všichni měli zájem knihu vydat. Světlo světa spatřila poprvé v roce 1995. Měla jsem velké štěstí, že zrovna vypukla éra internetu a ženy si skrze chatové diskuze knihu začaly doporučovat.

Vaše kniha změnila život obrovskému množství žen… 

Cítím obrovskou pokoru, když vidím, jak kniha pomohla stovkám tisíců čtenářek. Dostávám děkovné dopisy z celého světa. Mnoha ženám se nedařilo otěhotnět, protože neuměly správně odhadnout čas ovulace, nebo se jim nevytvářela potřebná cervikální tekutina. Díky knize poznaly své tělo dostatečně na to, aby si dokázaly pomoct. 

Co byste přála svým čtenářkám?

Mé poselství, které se nese celou knihou, zní: Pouze my samy musíme převzít zodpovědnost nad tělem a svým zdravím, nikdo jiný to za nás neudělá. Pokud intuitivně cítíte, nebo jste vypozorovaly, že se ve vašem těle děje něco nesprávného, nebojte se o tom promluvit. Mě samotnou to naučilo, že se sama za sebe musím umět postavit a pevně svému tělu důvěřovat. Zasvětila jsem tomuto tématu celý svůj život. Dnes je mi pětašedesát let a ráda bych předala štafetu mladším ženám, aby nesly osvětu MSP dál a vzdělávaly i naše příští generace.
 

Text: Lenka Nechvátalová