Trauma a chvění
Nepodaří-li se nervovému systému uvolnit prožitý stres, vzniká trauma. V našem těle „ztuhne“ energie a my ji nejsme schopni znovu uvolnit. Často se pak neobejdeme bez pomoci terapeuta. Přesto existuje něco, co pro sebe můžeme udělat sami. Můžeme se třást.
Bhagat Zeilhofer se při své práci s klienty často dotýká traumat. Ve své knize Esence velmi jasně popisuje mechanismus vzniku traumatu, důvody, pro které je trauma obtížně léčit, ale i nesmírně jednoduchý způsob, kterým lze napomoci jeho uvolnění. Tady je ukázka z Esence věnovaná tomuto tématu:
Trauma není potlačený pocit, ale fyziologická odpověď nervového systému. Systém se nedokázal vypořádat s intenzitou stresu, který byl způsoben nějakou traumatizující událostí, a zadržuje v sobě „zamrzlou“ energii. To má velmi silné dopady na emocionální život a zdraví člověka. Jeho nervový systém se nedokáže úplně uvolnit. Spánek je rušen nočními můrami, orgány správně nefungují, člověku chybí živost a energie.
Když pozorujeme lidi, kteří prošli traumatickou událostí, často vidíme, že se z jejich nervového systému neuvolnila ztuhlá energie stresu. Naše psychologické podmínění je tak silné, že svému tělu obvykle nedovolíme traumatickou energii uvolnit. Tělo samo by se uvolnit chtělo. Chtělo by se třást, ale osobnost tomu mnohdy zabrání. Energie traumatu tak zůstane v nervovém systému. Z něj pak ovlivňuje emocionální i fyzický život člověka.
Znovusehrávání
U traumatizovaných lidí vidíme ještě jeden mechanismus. Zdá se, že mají tendenci traumatický zážitek znovu navodit. Děje se to podvědomě, jako by byli masochističtí. Často se znovu přivedou do skutečného nebezpečí a trauma se aktivuje novou násilnou událostí, ztrátou a podobně. Proč se to děje? Hluboko uvnitř cítí nervový systém strnulou traumatickou energii a hledá způsoby, jak ji uvolnit a žít dál nezatíženým životem. Z toho důvodu znovu vytváří nebo vyhledává situace podobné původní traumatizující události. Bohužel v 99 % případů reaguje člověk opět „zmrznutím“.
Nervový systém tak znovu nemá možnost energii uvolnit. Některým lidem se dokonce – samozřejmě podvědomě – podaří přivodit si traumatické momenty ve stejný kalendářní den jako původní zážitek.
Ztuhlou energii nejde uvolnit pouhým chtěním. Uvolnění nastane, když ho dovolíte, když odložíte jak veškeré chtění, tak i veškeré nechtění, když prostě ustoupíte z cesty. Jste-li traumatizovaný člověk, který nosí ztuhlou energii uvnitř, nemůžete se jen tak rozhodnout: „Teď ji uvolním.“ Vaše vědomá rozhodnutí nemohou dosáhnout do hlubokého podvědomí, nedá se to vynutit vůlí. Obvykle se neobejdete bez pomoci člověka, který prošel tréninkem terapie traumatu.
Léčba pozorností
Přesto existuje něco, co pro sebe můžete udělat sami. Můžete si začít uvědomovat mechanismus nevědomého opakování traumatické situace. Když ucítíte, že se něco takového začíná dít, zpomalte, přerušte veškerou aktivitu a vnímejte všechno, co se právě děje ve vašem těle. Nezapomeňte, že zde nezáleží tolik na pocitech a emocích. Mluvím o fyzických projevech ve vašem těle. Může to být například silná nervozita, napětí nebo vysoký krevní tlak, horečnatý stav. Můžete mít pocity, jako byste byli náměsíční, pocity, že vykonáváte činnost automaticky jako robot, jako byste tam vy sami ani nebyli. To jsou možné reakce nervového systému, který se připravuje na znovuprožití traumatické situace.
Soustřeďte veškeré své vědomí a zůstaňte v kontaktu se svým tělem. Zvládnete-li vystoupit z opakovacího cyklu, máte možnost ucítit, a dokonce i uvolnit ztuhlou traumatickou energii. Při setkání s traumatickou energií a při jejím uvolňování je jedním z nejběžnějších postranních efektů chvění. Když se tedy začnete třást, neděste se, ale naopak tuto reakci přivítejte a dovolte ji, jak je to jen možné. Chvěním se z těla uvolňuje ztuhlá energie. Je to to nejlepší, co se vám může přihodit. Zvířata to dělají běžně – a proto nezůstávají traumatizovaná, ani když přežijí útok, který měl být smrtící. Bohužel my jako lidské bytosti jsme příliš silně podmíněni, takže spousta lidí si tento proces neumí dovolit a nenechá ho dojít až do přirozeného konce.
I kdyby se vám podařilo uvolnit jen část zamrzlé energie, ušetříte si mnoho bolesti a obtíží. Pokud jste už tento mechanismus jednou rozpoznali a prožili na vlastní kůži, i když třeba jen zčásti, pak už trauma nebude moci takovou měrou dál ovládat váš život. Obecně jsou metody práce s traumatem jemné. Nepokoušejí se trauma prolomit, ale otevírají prostor k vidění a cítění. Vytvářejí prostředí, kde se můžete uvolnit a dovolit nervovému systému, aby dokončil to, co chtěl už dlouhou dobu tolik dokončit.
Bhagat Johan Zeilhofer: Esence (Redakčně upraveno, zkráceno.)
