S Annou Hogenovou o pozitivním myšlení, smrti a depresích

Kdo je profesorka filozofie Anna Hogenová? Jaká je historie její rodiny? Co si vzala z blízkých setkání se smrtí? Proč o sobě říká, že byla slabá? A proč tvrdí, že kdyby se v dobách svého dospívání dostala do rukou psychiatra, patrně by se to neobešlo bez diagnózy? O tom všem je řeč v rozhovoru, který vedla Lenka Nechvátalová.

 

 

Celý rozhovor si můžete poslechnout také jako podcast na Spotify. Tady najdete alespoň pár ukázek:

Anna Hogenová o smrti

Smrt patří do výchovy a vzdělávání tak bytostně, že si to ani neumíme představit. Příprava na smrt je součástí péče o duši. Dnešek na to zapomněl. A nejenom, že zapomněl na smrt, on zapomněl i na to, že na ni zapomněl. Právě proto je plný arogantních, pyšných lidí.

 

 

Pokud k sobě smrt nepustíme, nikdy nemůžeme žít autenticky. Pokud si člověk neuvědomuje možnost vlastní smrti, nemůže se pořádně rozhodovat, nemůže ani nic do hloubky prožít. Protože když něco prožívá, naskočí mu představa něčeho v budoucnosti, co bude lepší. A on to, co prožívá, nedoprožije. Není opravdový, je to placatý člověk, většinou arogantní – hlupák.

 

O smutku a o pozitivním myšlení

Smutek není špatně. Od mnoha filozofů znám větu, že i na dně toho nejhlubšího smutku je vždycky čistá radost. Pokud se ten smutek přijme. Ale lidé ho nepřijímají. Opíjejí se, berou si prášky a nakecávají si pozitivní myšlení. Lžou si. Mají třinácté komnaty, zatemujou je, neotevřou je. A když se najde někdo, kdo by je chtěl pootevřít, stane se terčem jejich nenávisti.

 

 

Souvisí to s pravdivostí, která se dnes proměnila na obrovský postmoderní relativismus, kdy má každý svou pravdu a zároveň žádná pravda není. A tohle je hrozně moc špatně. 

Friedrich Nietzsche řekl, že podstatou bytí je vůle k moci. A tato vůle je dnes brána jako něco, co nám pomůže i v těžkých chvílích – ale to je úplná pitomost. Když je člověk zoufalý, žádná vůle ho nepřetaví, a když se mu zdá, že ho ta vůle přetavila, tak si lže, a stejně to někde vybublá. Čili je třeba prochodit si hodiny v lese. Sama. Vybrečet se. Vykřičet se. Kopat do stromu… Cokoliv. A prodlévat v tom »Ono to odejde«. Ono to vždycky odejde.

Pozitivní myšlení musí být poctivě vybojováno v nás samých cestou, která se nazývá rozhovor se sebou samým – starost o duši. Nelze se to naučit jako básničku a opakováním se přesvědčovat, že jsme v pořádku. Je třeba vyrvat neskrytost ze skrytosti, a to bolí a někdy jsme z toho i zoufalí a strašně osamocení. Ale přesto je to jediná cesta, jak se dostat k tišině duše. Je třeba být pravdivými k sobě především.“

 

Chcete si poslechnout celý rozhovor?

Vyberte si kde:

S Annou Hogenovou na YouTube

S Annou Hogenovou na Spotify

 

Prožitkové semináře a kurzy

Akce, které vám pomohou přijmout sama sebe, mít naplněné vztahy a žít své poslání.

BRÁNY DOSPĚLOSTI

Intenzivní 7denní taneční workshop v Broumovském klášteře.

Adam Barley
25. - 31.10.2021

PODPORA PŘEDKŮ

Jak se vyvarovat opakování rodinných vzorců.

Bhagat Zeilhofer
8.12.2021

PEČUJ O SVÉ DÉMONY

Online praxe metody Pečuj o své démony.

Tsultrim Allione
12.-14.11.2021