Úklid s tužkou v ruce
Ranní stránky jsou základní technikou legendární Umělcovy cesty – metody Julie Cameronové, díky které se lidé po celém světě již bezmála třicet let spojují se svou životní sílou a tvůrčím potenciálem. Pracovat s nimi ale můžeme i samostatně. Zejména ve chvílích, kdy se potřebujeme zorientovat v sobě samých.
Umělcova cesta je dvanáctitýdenní proces hledání vlastního já. Jeho autorka Julia Cameronová jej postavila na jednoduchém nástroji. Říká mu ranní stránky. Mají mnoho výhod. Jejich tvorba nevyžaduje žádné speciální rozpoložení. Klidně při nich můžeme být šíleně ve stresu. A přesto budou fungovat. To znamená, že nám pomohou najít či posílit spojení se svým nitrem, udělat si v sobě pořádek, zjistit, co přesně chceme vytvářet, a pak s tím prostě začít.
Ráno moudřejší večera
Se samotnými ranními stránkami můžeme začít v podstatě kdykoliv. Ideálně samozřejmě ráno. Hned po probuzení. Má to svůj smysl. Ten čas je totiž velmi silný. Hranice mezi vědomím a nevědomím je ještě rozvlněná a propustná. A přitom se v nás probouzí čistá a jiskřivá energie nového dne. Bohužel právě tuto zázračnou chvíli mnohdy propásneme kontrolováním mobilního telefonu nebo mechanickým čištěním zubů. (Máme-li sklon k jisté neorganizovanosti, může se stát, že se k ranním stránkám dostaneme třeba až v deset večer. Ale i v tomto případě platí, že pozdě je lepší než nikdy.)
Julia Cameronová nás zve, abychom odložili své ranní povinnosti a našli si chvíli na to, abychom byli sami se sebou. A čistili se. Vlastně se to dost podobá tomu čištění zubů – i v tom, že to dokáže být pěkná nuda. Něco podobného si o ranních stránkách ostatně myslí i dlouholetá průvodkyně Umělcovou cestou Aneta Pavlová. „Málokdo si umí představit, že bude každé ráno půlhodiny cosi psát. Nezní to lákavě,“ konstatuje.
Ona sama je přesto denně píše. I když to obvykle znamená vstát o půl hodiny dřív a popsat tři stránky čímkoliv, co člověka zrovna napadne. A ano. Často tam nebývá o mnoho víc, než třeba:
„Chce se mi spát. Moc hezká písnička. Psí vojáci. Kdy jsem je jenom slyšela naposled? Raději nevzpomínat. Psí vojáky poslouchám obvykle jenom, když je mi mizerně. A navíc se mi chce vážně spát …
Co napíšu, to uvolním
Na první pohled nesmyslný automatický text. Jenže dělá divy. „Jakmile to zkusíte – a s podporou skupiny to jde líp – zjistíte, že ranní stránky jsou výborný parťák,“ říká Aneta. Sama je nepíše jen v průběhu tří měsíců, v nichž probíhá kurz, který zrovna vede. Dělá to pořád. Už roky. „Píšu je opravdu denně. Někdy je to otrava. V létě jsem si dala dovolenou. Rozhodla jsem se, že toto léto ranní stránky psát nebudu a budu zkoumat, co to se mnou udělá … A nebylo to úplně příjemné. Přestala jsem mít jasné spojení se sebou. Některé situace jsem nedokázala rozklíčovat. Trvalo mi delší dobu, než jsem přišla na to, co se děje, proč se to děje, co řeším, jaké emoce cítím … Tím, že jsem nepsala, jsem postupně ztrácela nadhled.“
Ranní stránky fungují různým lidem různě, ale jedním z jejich základních účelů je úklid. Věci, které se vám nashromáždily v hlavě, vyskládáte na papír. A klidně se můžete rozhodnout, že už je tam necháte. To, co na ně napíšete, vám přestane překážet. A vaše hlava je pak celý den lehčí, bezstarostnější, soustředěnější a spokojenější. A takoví jste i vy. „Já v létě neuklízela a pak to bylo znát,“ vzpomíná Aneta a bere do rukou zápisník. „Teď je mám tady a jsem za ně ráda.“
Co přesně na svých ranních zápiscích Aneta Pavlová oceňuje? „Jste v bezpečí a můžete napsat, co chcete. Může to být stereotypní, ale po nějakém čase přichází zlom. Bývá to ve chvíli, kdy se člověk vybrečí a vynadává, vlastně mu dojde dech … a pak se otevře a začne být kreativní. Ranní stránky ideálně nikdy nikdo nečte, ale člověk se přesto právě díky nim naučí být v kontaktu sám se sebou. A to je jejich největší přínos. Na ty tři stránky můžu vypsat všechny svoje pocity a strachy – a tím je uvolním.“
Petra Dombrovská
Zaujala-li vás představa kurzu Umělcovy cesty, můžete ji blíže prozkoumat.
A pokud vás zajímá, co o ranních stránkách říká sama jejich autorka, můžete pokračovat ve čtení ...
