Příběh tantry

Cílem tantrické praxe není lepší sex. Cílem tantrika je prospívat všem cítícím bytostem. Dokumentární film Viliama Poltikoviče divákům nabízí obraz tradiční tantry i pohled na její současnost.

Příběh tantry Viliama Poltikoviče nabízí obraz a vysvětlení toho, co je tantra: Svobodomyslná a účinná cesta k poznání sebe sama a našich možností. Celovečerní dokumentární film ji představuje v jejích původních podobách – hinduistické a buddhistické, dotkne se ale i současné neotantry.

Hlavní postavou Příběhu tantry je svérázná tantrická umělkyně Papia Ghoshal, která přebývá v Kalkatě, Londýně a na Zbraslavi. Právě s ní navštívíme místa, kde tantra žije od nepaměti, nahlédneme do mocných i bizarních rituálů a praktik v Indii i v Tibetu. 
O svých zkušenostech s tantrickou praxí ve filmu promlouvá mnoho významných osobností. Najdeme mezi nimi například Jeho Svatost 14. dalajlamu, který pravidelně vede tantrické obřady Kálačakry, jogínku a duchovní učitelku Šrí Ánandi Má či psychiatra Stanislava Grofa.

Většina filmu byla natočena přímo v kolébce tantry – tedy v Indii. Promluvy učitele kašmírské tantry Daniela Odiera a psychoterapeuta a učitele buddhistické tantry Roba Preece však byly natočeny u nás – v Česku, v Praze, v Maitree.
Všichni tito lidé společně vytvářejí úplně jiný obraz tantry, než je ten, který se usadil v mysli běžného západního člověka. Obraz, který jejich prostřednictvím divákům předkládá film Viliama Poltikoviče, je mnohem pestřejší, obsáhlejší a hlubší. 
 

Tantra není jen vědomý sex

Upozornění na tento rozdíl najdeme i v knize Roba Preece Psychologie buddhistické tantry:

„Tantra zaměřuje naši pozornost na základní vitalitu a životní energii. Umožňuje nám navázat kontakt s jemnými vlivy, jež podněcují dynamiku života, a proto jsou spojeny se sexualitou. A právě tu považuje většina lidí za centrální praxi tantry.

Popularizace tantrického sexu bohužel vedla k mylnému chápání skutečného smyslu tantry. Sexuální energie je jen určitým aspektem tantrického tvůrčího procesu. Naše sexualita je pouze jedním z mnoha projevů jemných sil proudících životem a přinášejících vitalitu a kreativitu,“ píše Preece.

Tantra zkrátka není jen vědomý sex, naopak ji můžeme chápat jako základní a všeobjímající duchovní cestu. Daniel Odier o tom v Příběhu tantry říká:

„Na počátku, když vyrážíme na duchovní cestu, se na ni vydáváme proto, abychom našli svobodu. To je ideál. Potom vám na této cestě říkají, že chcete-li dosáhnout svobody, musíte se vyvarovat toho a toho a chovat se tak a tak… a najednou jste otrokem ideje svobody.

V tantrickém hnutí je ale cosi velmi anarchistického. Rozbíjí všechny představy, všechen duchovní zákon i duchovní mravnost a uchovává si pouze vědomí. A vědomí naprosto stačí. Nikoho, kdo by nám chtěl říkat, co máme a co nemáme dělat, nepotřebujeme. Pochopitelně, tam, kde vědomí chybí, je užitečné řídit se pravidly. Avšak pokud vědomí máte, pravidla jsou čímsi zastaralým a překonaným. Máte-li vědomí, žádná pravidla nepotřebujete. Naším úkolem je cokoliv, co nás činí přítomnými v jednotě s vesmírem.“

Tantrická praxe nás pak podle Odiera vede k tomu, abychom se nedívali ven, ale abychom svou energii stáčeli do Srdce, protože v něm najdeme vše, o čem jsme venku snili.