O osvíceních v každodennosti

Nová kniha lékařského antropologa a šamana Alberta Villolda Přechodové rituály může svému čtenáři posloužit jako průvodce životní cestou. Upozorňuje na sedm přechodů, které potřebuje zvládnout každý člověk. Neprojde-li jimi v pravý čas, začnou jej vysilovat jeho vlastní toxické emoce. Když ale přechod zvládne, jeho život naplní mír, vědomí vlastní síly a láska. 

Existuje sedm velkých přechodů – iniciací, kterými musí projít každá lidská bytost. Jsou to 

•    iniciace narození, 
•    vstupu do mužství nebo ženství, 
•    první láska, 
•    manželství (a někdy rozvod), 
•    rodičovství, 
•    vstup do věku moudrosti a 
•    velký přechod – tedy smrt. 

Je možné, že jimi všemi nebudete procházet v biologickém smyslu nebo v jejich obvyklý čas v životě. Někteří lidé se například nikdy neožení nebo nevdají a nemají děti. Přesto však jimi každý z nás, bez ohledu na pohlaví či kulturu, musí alespoň jednou v životě projít.

Pokud nemáte syna nebo dceru, můžete třeba napsat knihu nebo vytvořit nějaký jiný kreativní projekt, který bude vaším „dítětem“ a kterému se musíte naučit být rodičem. Když začnete nový život v novém městě, budete „znovuzrozeni“, nebo když například změníte svoji kariéru, určité části vás samých metaforicky zemřou se změnami a ztrátami, které život přináší. 

Iniciace jsou nevyhnutelné. Pokud jim budete vzdorovat, vesmír se nějakým způsobem spolčí, aby vás postavil tváří v tvář konci jedné fáze vašeho života. Vzdorovat je marné.
 

Iniciace nám ale dovolí překonat hamižnost, která je zdrojem těchto problémů a nahradit ji štědrostí.

V této knize objevíte, že nejmocnější způsob, jak úspěšně čelit fyzickým a emočním problémům, spočívá v podstoupení posvátné iniciace, která vede ke smrti starého já, znovuzrození a k iluminaci – k naplnění světlem.

Osvícení jako součást běžného života

Iniciace je posvátný proces, při kterém dochází k transformaci toxických emocí do zdrojů síly a milosti.

Není to však vzdálený cíl, kterého lze dosáhnout po letech sezení na meditačním polštářku, není ani něčím, co v nás náhle zažehne plamen. Většina šamanů tyto představy zavrhuje jako náboženské úlety naší představivosti nebo odkládání něčeho do vzdálené budoucnosti – odkládání toho, co je připraveno a k dispozici již dnes.

Šaman vnímá iluminaci jako sérii probouzení a zvědomování, kterými člověk opakovaně prochází. Tyto iluminace jsou součástí naší cesty a vývoje, přičemž při vystupování do vyšších úrovní žádnou z nich nezahazujeme. Poté, co své nižší úrovně chápání přerosteme, zvnitřníme je, a každá iluminace se tak stává součástí našeho celistvého já.
 

V náboženstvích se iluminace – prodchnutí světlem – popisuje jako něco, čeho je pro obyčejného člověka téměř nemožné dosáhnout. Laikové (tradiční andští a amazonští šamani, pozn. red.) věří tomu, že iluminace mohou dojít všichni, kdo jsou ochotni se statečně vydat na cestu své iniciace. 

Mapy sloužící k navigování v tomto teritoriu nakreslili velcí mistři včetně Krista a Buddhy, ale jsme to my sami, kdo musíme být ochotni následovat cestu iniciace tak, jako to udělali všichni velcí učitelé.

Démoni a andělé

Existuje sedm toxických emocí, se kterými se během své iniciace musíme konfrontovat a které stojí za vznikem každého našeho omezujícího přesvědčení. Kdysi se jim říkalo sedm smrtelných hříchů, a pro svoji mimořádnou moc jsou dokonce personifikovány jako démoni. Jsou to:

• hněv,  
• závist,  
• hamižnost,   
• obžerství,  
• chtíč,   
• lenost,
• pýcha.  

Když se osvobodíme od těchto smrtelných emocí, osvobodíme se zároveň i od přesvědčení, která vytvářejí o nedostatku, bezmoci, intimitě a strachu. A osvobodit se můžeme díky iniciaci. Ta nás zve k objevení skutečného významu existence a hry života na nové, vyšší úrovni. Jakmile se jednou spustí, vyléčí se vaše toxické emoce transformací do sedmi ctností, kterým se ve středověku říkalo andělé. Jsou jimi:

• mír,   
• soucit,  
• štědrost,  
• umírněnost,  
• čistota záměru, 
• odvaha,
• pokora. 

Iniciační proces prolomí staré negativní emoce, návyky a chování a propláchne dlouhodobě upevňované nervové dráhy v našem primitivním mozku podobně, jako potopa svým proudem pročistí cesty. 

V mozku se vám vytvoří nové cesty – tentokrát pro soucit, mír a štědrost. Šamani se k této praxi metaforicky vztahují jako k získání orlích křídel. Jste schopni kroužit nad situacemi, aniž se do nich zaplétáte. Poté, co si upevníte jednu ze sedmi vyšších kvalit, díváte se zpátky na vzpomínku, na bolestnou zkušenost novýma očima, a objevujete lekce, které vás naučila.

Villoldova kniha je výborným průvodcem životní cestou člověka. Otevřeně popisuje stavy, ve kterých se ocitáme před jednotlivými přechody, podstatu přechodů i stavy, do kterých můžeme díky úspěšně zvládnutým iniciacím dospět. 

Zároveň vede čtenáře k důvěře v to, že stačí být ve spojení  s vlastním srdcem a nebát se následovat jeho hlas, protože ten ho volá do životní fáze, ve které má být – a ve které se bude cítit sami sebou a na svém místě.

Ukázka z knihy Alberta Villolda Přechodové rituály - Posvátná cesta ke zralosti (Maitrea, 2020).

Redakčně upraveno (poznámky redakce vyznačeny kurzívou).