Požádej Existenci o podporu
Maitrea patří ke společnostem, které vzhledem k okolnostem pozastavily svou běžnou činnost. Dveře Domu osobního rozvoje v Týnské uličce, které se jindy denně otevírají lidem mířícím na sebepoznávací semináře, jsou zavřené. „Ukazuje se, že schopnost zůstat v klidu, je jeden z největších darů, který od života můžeme dostat,“ říká k tomu zakladatel Maitrey Antonio Koláček. My jsme se ho ptali, jak teď tento dar rozvíjí.
Antonio Koláček měl v životě mnoho příležitostí k tomu, aby rozvíjel svou schopnost zůstat v klidu. K těm méně známým patří například jeho cesty do Himalájí, několikatýdenní pobyty ve tmě nebo včelaření. Dnes jsme všichni v situaci, ve které je právě schopnost udržet klid klíčová. Naše dosavadní jistoty se nám rozpadají pod rukama a nikdo přesně neví, co bude následovat. A tak jsme se Toníka zeptali: Co je prospěšné za takových okolností dělat? Jeho hlavní odpověď je: Spojte se se svým Srdcem a ono vám to řekne. Ono to ví. V rozhovoru si můžete přečíst i o tom, co to znamená a k čemu je to dobré. Toník o tom mluví mimořádně jednoduchými slovy, ale vyplatí se v nich hledat hloubku.
Máme zavřeno. Rušíme dlouho a pečlivě připravované semináře. Jak to vnímáš?
Vnímám to především jako zkoušku našeho klidu a schopnosti přijímat věci takové jaké jsou. Zároveň ale vidím, že jsme nepodlehli zklamání a že si udržujeme svou víru, že se věci zase uspořádají do životaschopného tvaru.
Není to ale jen víra, jsou to i naše činy. Moc se mi líbí, že jsme dokázali využít uvolněného času pro vyčištění starých věcí a na přípravu naší společné budoucnosti. Věřím, že jsme nepodlehli strachu ze smrti a případného zániku Maitrey, i když i to se může stát. Nikdo nyní neví, co všechno přijde. Za rok tady Maitrea už vůbec nemusí být.
Znamená to, že počítáš i s možností, že Maitrea nebude?
Já osobně jsem se smířil se svou smrtí i s případným zánikem Maitrey. Tomu, že by Maitrea mohla zaniknout, ale vlastně vůbec nevěřím, protože život nás potřebuje. Naším posláním je nejen pomáhat lidem propojit se se svým Srdcem, ale i pomáhat najít v sobě schopnost a sílu své Srdce následovat. To je přesně to, co může podpořit a pomoci obnovit život v Čechách.
Jedna ze zahraničních lektorek, která nyní musela zrušit své semináře v Čechách, Amara Charles, mluví o tomto období jako o „Self Love Quarantine“ – tedy jako o „Karanténě sebelásky“. Jak chápeš význam sebelásky v těchto dnech?
Zřetelně se ukazuje, že schopnost člověka zůstat v klidu a být sám se sebou spokojený, je jedna z největších hodnot. Jeden z největších darů, který od života můžeme dostat. Sebelásku chápu jako nezbytný předpoklad pro to, abychom mohli žít smysluplný život. Člověk se prostě musí mít rád. Když se rád nemá, stále bojuje sám se sebou a se svou minulostí. A to podle mě nemá žádný smysl.
Ať už máme pocit, že jsme ublížili sami sobě, nebo nám ublížili rodiče, učitelé, nadřízení či nás zradili kamarádi, není to k ničemu dobré. Člověk ze sebe udělá oběť, jenže to ho oslabuje a on pak nemá dost energie na to, aby mohl žít svůj vlastní život. Stále s něčím bojuje a postupně se v tom boji utopí.
Mojí cestou je smíření, přijetí a plný respekt ke všemu stvořenému. To mi pak umožňuje žít naplno v přítomnosti a milovat sebe i ostatní. Prostě žít lásku.
Je těžké cokoli plánovat. Ale přesto se zeptám. Jaký záměr pro nejbližší období teď tobě osobně dává smysl?
Nejdůležitějším pro mě je udržovat stálé spojení se svým Srdcem a průběžně uvolňovat všechny mé vlastní stresy a úzkosti, které vzniknou. Potřebuji stále zachovávat zdravý rozum a nechci podléhat strachům lidí ve společnosti.
V tom mi hodně pomáhá buddhismus a šamanismus a spojení s mými vnitřními zdroji. Důležité je pro mě také pečovat o své tělo. Dávat mu zdravé jídlo, dostatek kyslíku, pohybu i meditačního klidu.
Nechci dávat moc pozornosti internetovým médiím, abych se neztratil v současném chaosu. A už vůbec nechci sledovat televizi nebo číst noviny. Svou pozornost chci věnovat lidem, ke kterým patřím, a se kterými tvořím svůj život. A také chci být co nejvíc ve spojení s přírodou.
A daří se ti to?
Doufám. Schopnost koncentrovat své vědomí na to, co je pro mě skutečně důležité, teď chápu jako klíčovou. Vše ostatní je třeba z vědomé pozornosti vypustit a šetřit svou energii.
Co je teď podle tebe to skutečně důležité, to, čemu stojí zato dávat pozornost?
Čeká nás velká a hluboká změna paradigmat. Budeme přecházet od konkurence ke spolupráci a společné péči o Matku Zemi. Náš problém ale je, že máme ve svých myslích a tělech staré návyky, které nám ve spolupráci brání. Lidé jsou plní strachu o život a bolestí ze starých zranění. Ta zranění je třeba zahojit a přestat na ně myslet. Je třeba začít žít v přítomnosti nový život, který nám bude dávat skutečný smysl.
Takového smíření se ale těžko dosahuje i v klidných podmínkách… a co teprve teď. Jak se toho dá dosáhnout?
Jedinou cestou, která podle mě skutečně funguje, je dát svým starým zraněním láskyplnou pozornost, přijmout je do svého Srdce a přestat se jimi trápit. K tomu se ale nejdříve potřebujeme zklidnit a začít vědomě pečovat o svůj vlastní život. Každý sám za sebe. Je třeba mít na paměti důstojnost každého člověka a jeho vlastní odpovědnost za svůj život.
Čekáš, že ta změna, o které jsi mluvil, proběhne hladce?
Může to být hodně dramatické. Nevím, jak bude probíhat přechodné období, ani jak bude dlouhé. Ale jsem si vnitřně jistý, že náš starý způsob života skončil. Možná máme před sebou ještě závěrečnou fázi, kdy se začnou naplno projevovat naše existenciální strachy. Možná se mnoho lidí bude ještě dál snažit ovládnout život svou mocí. Budou přitom používat strach – ať už vědomě nebo podvědomě. Budou ho používat jako hlavní motivaci pro svůj vlastní život nebo pro život svých dětí či „podřízených“ lidí, ale už jim to nebude nic platné. Spíš to jejich život zkrátí.
Já sama si mnohdy nejsem jistá tím, jak dalece je mé jednání motivováno strachem. Rozhodně vím, že strach občas cítím… a řekla bych, že těch, co mají strach, je víc… Jak se nenechat vést svými strachy?
Pokud se chceme zklidnit a žít spokojený smysluplný život, potřebujeme se ztišit a spojit se svým Srdcem. To spojení nám dovolí uvidět svou hodnotu, smysl života a možnosti, které máme. Díky tomu spojení si můžeme uvěřit, vidět, v čem jsme dobří, a co můžeme nabídnout ostatním lidem, abychom byli užiteční celku. Důležité bude i ujasnit si hodnoty, které chceme společně žít, a způsoby společné péče o život.
Nezbytné je uvědomit si, že jsme každý sám odpovědný za svůj život a že svůj život nemáme vkládat do rukou nikoho jiného, natož lidí, kteří ho jen využijí či zneužijí ve svůj vlastní prospěch. Budeme si muset uvědomovat své vlastní hranice a chránit je. Umět říkat jasné ne a jasné ano v souladu s potřebami našich Srdcí.
Je vůbec něco, o co se přitom dá opřít?
Může nám pomoci uvědomění si posvátnosti a křehkosti života, a také vděčnost za vše, co nám život nabízí, i když to v současné době může být velmi těžké. Naší jedinou jistotou je schopnost přizpůsobit se změně, kterou nyní procházíme a využít ji ku prospěchu celku. S úctou a respektem ke Stvořiteli, Bohu, Existenci, Životu …
Říkal jsi, že teď jsou obzvlášť důležité dvě věci. Pevné spojení se svým Srdcem a vzájemná podpora a spolupráce lidí. Jak to jde dohromady?
Pokud se potkají lidé, kteří si důvěřují a mají společný cíl, který cítí ve svých Srdcích, budou se velmi rádi podporovat a vzájemně se doplňovat. Přitom je velmi důležité se cítit a vytvořit společné vědomí společného života. Při tvoření společného života je nezbytné, aby lidé byli pravdiví, otevření a upřímní, a nebáli se říkat jasné ne, když někdo bude něco cítit jinak.
Zároveň je důležité neobviňovat sebe ani druhé, když se nám to nebude hned dařit. Prostě se učíme. Východiskem pro všechny je správné vnímání a pochopení toho, po čem touží a co cítí naše Srdce. Tomu bychom měli věnovat největší pozornost.
Co máš vlastně na mysli, když mluvíš o Srdci?
Srdce je středem našeho bytí a zároveň branou k Boží existenci. Většina z nás se ho v současné době teprve učí cítit a vnímat jeho impulsy. Ono s námi mluvilo vždy, ale my jsme ho velmi často neslyšeli, protože jsme byli zahlcení vnějšími podněty. Skrze svá Srdce dostáváme od Existence impulsy, které nám pomáhají rozvíjet naše životy do spokojenosti, klidu a míru.
Jaké impulsy teď vnímáš ty sám?
Buď s lidmi, kterým důvěřuješ, a které máš rád. Vytvoř si s nimi společnou představu o tom, co by se dalo nyní dělat, a plně se tomu odevzdej. Dej do toho celé své Srdce, lásku a pečující pozornost. Požádej Existenci o podporu. A vytvářej nový spokojený a udržitelný život.
Petra Dombrovská
