Osvobození od lpění

Kniha Osvobození od lpění je záznamem promluv nedávno zesnulého dzogčhenového mistra Namkhai Norbua. K jejímu vydání nás popostrčil jeho žák Libor Malý. Proč? Protože věří, že umění nelpění je v současné době nesmírně cenné. A to nejen pro praktikující buddhisty, ale i pro naprosto běžného západního člověka. Tady jsou Liborovy důvody:

Jádrem knihy i celé nauky o odpoutání od lpění jsou čtyři hluboké verše:

1. Jste-li připoutáni k tomuto životu,
pak nejste praktikující;

2. jste-li připoutáni ke třem říším samsáry,
pak vám chybí odříkání;

3. jste-li připoutáni k vlastním zájmům,
pak vám chybí bódhičitta;

4. vyvstane-li připoutanost a konceptualizace,
pak vám chybí náhled.

Co ale ve skutečnosti říkají, co je skryto za těmi slovy? Pokud plně pochopíme a prožijeme jejich význam, dokonale se osvobodíme od jakýchkoliv omezení a tím dosáhneme osvícení. Není ale nutné mít takovouto ambici. Pochopením a aplikováním tohoto učení v běžném životě se paradoxně staneme skutečně svobodnými lidmi, vědomými rodiči, respektujícími občany či jen soucitnějšími bytostmi na planetě Zemi.

Umění nelpění, o kterém tato kniha pojednává, je něčím, co nám prostě může být velmi prakticky prospěšné. Tím, že ho budeme v sobě rozvíjet, totiž budeme rozvíjet i míru své schopnosti zůstat v klidu a otevření i těžkým situacím, a tím přispívat k praktickému řešení všech výzev, které před nás současná doba staví.

Čtyři verše čtenáře vyzývají k tomu, aby se učil nelpět na tom, co zná a čemu sám věří, na svých zájmech (byť by byly sebealtruističtější) ani na životě samotném – a dokonce ani na svých životech příštích.

V Osvobození od lpění komentuje učení jiného tibetského mistra, zakladatele tibetské školy Sakja Sačhen Künga Ňingpa.

V první části knihy Namkhai Norbu nejprve předkládá jinou strukturu východního poznání, bez jejíhož pochopení se na popisovanou cestu ke svobodě nedá dost dobře vstoupit. Západní člověk je totiž příliš zapletený do mnoha dualistických konceptů. Víme přece, co je dobře a co je špatně, co se má a co se nemá. Dzogčhen ale říká: Vše je v pořádku. Toto učení vede přímo do podstaty mysli. Do podstaty všech jevů.

Kniha má dvě funkce – relativní a absolutní. Tou absolutní je ukázat čtenáři přímou cestu k osvícení. Její relativní funkcí je dovést čtenáře k pochopení toho, že naše životní nepohoda je způsobená naší připoutaností. A také nám ukazuje řešení:

Nelpěte na tom, co chcete. Prostě to pusťte. Osvobodí vás to. V relativním pojetí to nutně neznamená, že nemáme nic chtít. Jen to, že nebudeme-li se připoutávat k tomu, co chceme, budeme svobodnější.

Namkhai Norbu v knize nabízí i praktickou cestu k dosažení tohoto řešení, která je velmi dobře slučitelná s každodenním životem obyčejného západního člověka – tedy toho, který potřebuje chodit do práce, platit nájem nebo třeba vychovávat děti.

Osvobození od lpění vás asi nepřivede do meditačního ústraní, ale může vám pomoci integrovat do svého běžného života poznání a praxi, které vás začnou osvobozovat. Nejdůležitější praxí, kterou Namkhai Norbu učí, je vědomé bytí v okamžité přítomnosti.

Jak sám rád říkal, může to být velmi jednoduché – když krájíte cibuli a jste rozptýlení, můžete si uříznout kus prstu. Ale když jste vědomí a přítomní, vidíte, že je čas prst na cibuli posunout. A když tuto schopnost přivedete k dokonalosti a integrujete ji, jste osvícení. Nebo alespoň zdraví a bez problémů.