O vášni

Probuď v sobě vášeň! Zní to lákavě, ale… není to nebezpečné? Co by to udělalo s mými vztahy? S mojí kariérou? A co s hypotékou? Můžu si vůbec dovolit riskovat víc vášně ve svém životě? 
 

Když je člověk dospělý, znamená to, že je dost rozumný na to, aby kontroloval své city – a především svou vášeň. K podobnému přesvědčení bylo vychováno mnoho z nás. Ale co když je to jinak? Co když můžeme svou vášeň probudit a jít za ní bez toho, aby to v našem životě způsobilo katastrofu? Co když vášeň náš život naopak podpoří? … právě to se stane, když se jí přestaneme bát a naučíme se s ní pracovat, slibují zkušení průvodci světem vášně Komala Lyra a Sebastien Recotillon. Tady je jejich vysvětlení:

Může být vášeň nebezpečná?

KOMALA: Vášeň znamená totálnost – naprosté otevření se životu. Je život bezpečný? A existuje vůbec nějaké bezpečí? Život není jistý. Život se mění, vibruje, v každém okamžiku překračuje možnosti našeho vnímání.

Vášeň je živost a přijetí života se vším, co přináší. Zůstaneme-li životu otevření, získáme tím jedinou jistotu, kterou opravdu můžeme mít: vědomí toho, že jsme jen malá součást nekonečného, postupně se odvíjejícího, tajemného proudu. A žít s vášní znamená dovolit životu, aby nás přivedl do svého proudu.

SEBASTIEN: Nebezpečí vášně spočívá v jejím nepochopení a v nesprávném zacházení s ní – a také v návyku ji potlačovat nebo vytěsňovat. Vášeň není exces ani zneužití, ale prosté nadšení pro život a bytí naživu.

Pro někoho, kdo chce být umírněný a kontrolovat se, může být vášeň skutečně nebezpečná. Vášeň totiž člověka dokáže vyvést z mysli a poslat ho přímo do jádra toho, co je skutečně důležité – a tomu se většina lidí vyhýbá. Nechtějí tomu čelit. Nechtějí to cítit.

Někdo, kdo se chce ospravedlňovat nebo hledá viníka, může vášeň chápat jako nebezpečí. To souvisí s používáním vášně jako výmluvy pro to, abychom nemuseli nést zodpovědnost, která nám patří. Jenže takový přístup je pak zdrojem prožitků oddělenosti a izolace – a ty zase vedou k intenzivním nepříjemným emocím a myšlenkám.

Pro někoho, kdo vášeň skutečně poznal, ale spočívá jediné nebezpečí v tom, že se svou vášní ztratí kontakt. Protože ona je ve své podstatě jen přáním být živý – něco jako kompas pro duši.

Jaký je rozdíl mezi láskou a vášní?

Mám za svou vášní prostě jít? Anebo se ji mám snažit nějak kontrolovat?

Co když to začne být příliš silné? Nebo dokonce destruktivní? Co když se z vášně stane závislost nebo posedlost?

KOMALA: Vášeň nemůže být nikdy silnější, než jsme schopni zvládnout. Je to jen život pulzující skrze náš individuální výraz. Destruktivní se stane jedině tehdy, když ji zadržujeme. Je to podobné, jako když se snažíme nějak regulovat řeku – ona se pak rozbouří. Posedlost a závislost nejsou vášní, ale důsledkem jejího popření. 

SEBASTIEN: Záleží na tom, jak chceme prožívat život. Někdo chce hořet na oltáři lásky – tak pak ať si dovolí silnou vášeň. Někdo na to jde raději pomaleji – pak ať volí volnější tempo. Je to podobné jako s plaváním. Můžete se učit plavat tak, že skočíte do hlubokého oceánu, nebo začnete cvičit u břehu. 

Ale bez ohledu na preference – pokud je to příliš silné, vždycky se můžu zeptat: Pro koho přesně je to silné? Pokud je to příliš pro mé návyky a pro moji osobnost, může být zajímavé vykročit z komfortní zóny a učit se pouštět kontrolu.
A pokud je to příliš pro mé duševní zdraví, nebo si s tím prostě nevím rady, vždycky se můžu zastavit, nadechnout a a vrátit se o krok zpět, někam, kde to bude klidnější. Nejde o rychlost, ale o hloubku. 

Když se na to budeme dívat z širší perspektivy, uvidíme, že pojmovými znaky vášně jsou svoboda a nekontrolovanost – když chybí, není to vášeň. Je to jako s divokým zvířetem: pokud se ho na chvíli pokusíte dát na vodítko, jakmile se osvobodí, okamžitě úplně uteče. Ale pokud dáme vášni už na začátku svobodu, nemá důvod reagovat přehnaně.

Co může člověk udělat, aby se ochránil a ve víru vlastní vášně se neztratil?

KOMALA: Chceme-li se ochránit, znamená to, že věříme v existenci nějakého bezpečí… ale ruku na srdce, připadá vám život bezpečný?

SEBASTIEN: Nechraňte se před životem, ale naučte se, jak jím plout. Spíš než abyste vymýšleli nějaké obrany, jděte životem vědomě, naslouchejte mu a věřte sami sobě. To, že se přitom někdy můžete ztratit, přijměte jako fakt. Ale nebojte se toho, protože je to zkušenost, díky které vyrosteme a nejvíc se naučíme.

Může být probuzení vášne transformativní? 

KOMALA: Následovat vášeň znamená dovolit životu, aby nás vedl. A to může být transformativní. Ta změna pak spočívá především v tom, že se přestaneme identifikovat s naší individualitou a expandujeme do plného uvědomění si života.

SEBASTIEN: Věřím, že vášeň sama v sobě obsahuje transformační proces. Vášeň je proud života, to znamená, že je ve své podstatě konstantní transformací. A když se rozhodneme ji následovat, znamená to, že se stáváme součástí bytí. Vydáváme se cestou neustále se měnícího přítomného okamžiku.

Text: Petra Dombrovská