Démoni Pavla Spanilého

Nevíte, co si počít se strachem, hněvem, či jinou emocí, která vás oslabuje? Nebojujte s ní a nesnažte se ji potlačit. Tím byste ji totiž pouze posílili. Místo toho jí zkuste věnovat láskyplnou pozornost – například pomocí metody chöd. Na to, jak a proč s ní pracovat, jsme se ptali Pavla Spanilého.

 

 

S metodou chöd, respektive s krmením démonů, pracují i lektoři a terapeuté Maitrey. Ve své praxi ji rád využívá například Pavel Spanilý, kterému ji předal jeho nedávno zesnulý mistr Namkhai Norbu Rinpočhe, u něhož si znalost této praxe prohlubovala i sama Tsultrim Allione, autorka knihy Pečuj o své démony. (Ukázku z knihy včetně stručného návodu na krmení démonů si můžete přečíst tady.)

 
Proč jste si oblíbil krmení démonů?

Metoda chöd mi přijde úžasná v situacích, kdy člověka zahltí negativní emoce. Strach, obavy či třeba návaly hněvu nás mohou začít paralyzovat. V tento moment navrhuji přistoupit k představení si toho, „co je příliš zahlcující, co je nesnesitelné či nepřekonatelné“ před sebou a dát tomu nějakou osobnostní podobu. Tak vznikne démon – respektive dojde k jeho uvědomění. S ním se pak dá pracovat bezpečněji. Je vně nás. Vidíme jej. A můžeme s ním začít komunikovat.

Jak byste popsal princip fungování této metody někomu, kdo s ní nemá žádnou zkušenost?

Démoni jsou jen naše vlastní energie, projevy ega. Naše vnitřní problémy, které se manifestují do jejich podoby. Jsou jen to, co jsme od sebe oddělili, protože to bylo nějak nepříjemné, nezvladatelné nebo zahlcující, a co aktivně nežijeme. Démoni, respektive naše stíny, se pak manifestují v podobě různých chtění a lpění. A my rozehráváme dualistickou hru na chci a nechci – na připoutání a odmítání. Jenže to nás ovládá a často paralyzuje. Nedovoluje nám to být spontánní a živí. 

V okamžiku, kdy démony nasytíme, je integrujeme. Tím pádem získáme zpět svou vlastní energii, kterou jsme do nich vložili. Důležité je dělat to postupně, pomalu a v klidu, v bezpečném prostředí, s vědomím, že máme čas. Protože když má člověk pocit, že musí zvládnout všechno hned, zahltí se a neudělá nic. Když jsme ale trpěliví a vytrváme, můžeme i ty největší problémy transformovat v něco, co nás posílí, co se naopak může stát naším vnitřním zdrojem.

Jde o takové vyrovnání se se sebou, při němž najednou zjistíme, že problémy, které nás sužovaly, pominuly a my máme v životě i jiné možnosti. Více se s důvěrou otevíráme světu, můžeme si jít vlastní cestou, aniž bychom byli někým omezováni či někoho omezovali.

Na co bychom si měli dát pozor, pokud se s touto metodou rozhodneme pracovat sami – tedy bez pomoci terapeuta, či průvodce? 

Někdy může být intenzita trochu zahlcující a člověk může mít přirozenou tendenci se od situace odvracet. V tento moment moc doporučuji pracovat jenom s přijatelnou částí našich obtíží a postupovat po krocích. Také pomáhá představovat si, jaké by to bylo, kdyby došlo k úplnému vyrovnání se se situací, tedy k úplnému nasycení démona. 

Co byste doporučil tomu, kdo chce s touto metodou začít pracovat? 

Rozhodně doporučuji se seznámit s knihou Pečuj o své démony a také s půvabnou knihou Moudré ženy, kde je vedle životopisu Tsultrim Allione popsán i život úžasné starověké mistryně Machig Labdrön, která chöd vytvořila. Z takové práce se může stát životní cesta, na které si budeme uvědomovat, že velká část toho, co prožíváme, jsou vlastně projevy naše ega, které vytváří iluzi vydělení se z celku.

Když přestáváme usilovat o změnu a bojovat se životem a začneme si uvědomovat naše lpění – ať už ve formě odmítání či připoutání – a začneme sytit své démony, můžeme se pomalu dostávat do větší a větší celistvosti, harmonie a klidu – zkrátka k lásce a soucitu k sobě a druhým.

 

Foto: Martin Bohuš

Text: Petra Dombrovská