Procházka s Robertem Mossem
Duchovní pouť nemusí vést nutně do Santiaga, ani na Velehrad. Vůbec nemusíme chodit daleko. Důležité je, abychom při ní udělali aspoň malý krok k sobě.
Jít na procházku. Na první pohled jeden z nejobyčejnějších způsobů trávení volného času. Jenže to nemusí být jen prostý přesun z bodu A do bodu B.
Přistoupíme-li k procházce jako k příležitosti být sami se sebou a zároveň vnímat znamení, prostřednictvím kterých k nám promlouvá svět (nebo existence, nebo Bůh), může se z ní stát cesta do vlastního nitra.
Na této cestě můžeme hledat odpovědi na otázky, které si klademe, ale nejen to – můžeme se při ní třeba také zbavit nežádoucího napětí, pročistit si hlavu, uvědomit si své tělo, dostat se do rovnováhy. Vlastně jde jen o to, s jakým záměrem vyrazíme.
Mossův pouliční tarot
Procházka nám může být nápomocná podobně, jako třeba návštěva kartářky. Stačí si zahrát „pouliční tarot“, který zmiňuje Robert Moss ve své knize Věštby na každý den.
„Stejně jako v případě tarotu se můžete rozhodnout, s kolika kartami budete hrát. Zásadní rozdíl spočívá v tom, že tarot vám nabízí pouze sedmdesát osm karet, zatímco karet v balíčku, jenž nabízí tento svět, je nespočet,“ píše a radí položit světu otázku.
Stanovení tématu, s nímž si nevíme rady, pak můžeme použít jako záměr pro celou procházku. Téma bychom měli určit co nejvýstižněji. „Potřebuji vedení při …“, doporučuje začít Moss a pokračuje: „… může jít o milostný vztah, nabídku na změnu zaměstnání, případně o otázku, co byste měli dělat se zbytkem života. Nepiště příliš dlouhý seznam. Zmátli byste tím orákulum. Zvolte si jedno téma, jež je pro vás hodně naléhavé. Hra spočívá v tom, že musíte být připraveni přijímat karty, které vám bude svět dávat. …
Například se rozhodnete, že si od světa vezmete jen jednu kartu. Znamená to, že jste ochotni přijmout první výrazné či neočekávané věci, které se dostanou do vašeho zorného pole, a vnímat je jako okamžitou reakci na žádost o vedení. Nebo si řeknete, že budete hrát se třemi kartami. V tom případě je smyslem hry všímat si tří věcí v okolním prostředí a stvořit z nich příběh. Případně můžete nechat otázku počtu karet, jež budete používat, zcela otevřenou.“
On sám prý hraje „pouliční tarot“ téměř denně. Jak? „Rozhodnu se, že poté, co toho dne vyjdu poprvé z domu (nebo z místa, kde právě jsem), shromáždím tři pozorování z vnějšího prostředí. Nemusejí být nijak výjimečná, úplně stačí věci objevující se na ulici – dětská kresba křídou na chodníku, logo na autě, vytracená mince, vyhozená bota. Než začnu být hodně citlivý, dostávají se do mého zorného pole nejdřív věci, které vidím. Ale mohou to být i výrazné nebo záhadné zvuky – krákorání vran, úryvek rozhovoru, zpěv člověka podle hudby, kterou slyší ze sluchátek. …“
V takových pozorováních pak můžeme hledat odpovědi na otázku, kterou jsme si na začátku procházky položili. Není třeba spěchat. Svá pozorování si můžeme zapsat, nebo si je dokonce vyfotit. Důležité však je se jim otevřít – a spolupracovat s nimi, nechat se jimi vést – třeba ke vzpomínkám na dětství, které v nás vyvolají, k symbolům či do příběhů, které nám připomenou.
Jak číst znamení
V knize Roberta Mosse najdeme mnoho ukázek, jak lze znamení číst – tady jsou dvě:
„Jednoho dne jsem se rozhodl hrát pouliční tarot, když jsem řídil auto. Potřeboval jsem vedení, abych věděl, jak můžu pomoct své dobré známé, které hrozilo, že udělá zásadní chybu, protože měla strach řešit závažný problém. Řekl jsem si, že budu vnímat první nezvyklou či výraznou věc, jež vstoupí do mého zorného pole během jízdy na jednu schůzku, protože to bude reakce světa na otázku, která zněla: Jak můžu pomoct své přítelkyni? Na polní cestě zelení Vermontu jsem si všiml cedule stojící před malým bílým venkovským kostelem.
Bylo na ní napsáno: „Odvaha je strach přemožený láskou“. Přesně takovou zprávu moje přítelkyně potřebovala. Když jsem jí ji sděloval, umožnilo mi to zapříst hluboký a významný rozhovor.“
…
„… šel jsem vyvenčit psa do menšího parku nacházejícího se v sousedství. Náhle jsem se podíval na zem a spatřil dvě bankovky. Jedna byla dolarová a druhá dvacetidolarová. Součet čísel byl dvacet jedna. Peníze se samozřejmě vždycky hodí, ale já v tu chvíli myslel na něco jiného. Číslo dvacet jedna hraje v tarotu zvláštní roli. Číslo XXI má karta Svět nebo Vesmír. Z hlediska výkladu je podle mého názoru mocným vybídnutím, aby člověk šel do světa a dělal, co je třeba. V balíčku, jejž používám, je na této kartě obrázek krásné a odvážné nahé ženy tančící s vesmírným hadem. Zpráva zní: Jděte ven. Svět na vás čeká.
Tehdy jsem se rozhodl, že musím pokročit s psaním nové knihy, kterou jsem chtěl nazvat The Three „Only“ Things (Tři „pouhé“ věci).“
