Načerpání síly

Užijte si kouzlo Vánoc. Jde to.

maitrea — Tue, 14 Dec 2021 09:18:45 +0000

Užijte si kouzlo Vánoc. Jde to. maitrea Út, 12/14/2021 - 10:18

V úterý 21. prosince nastane zimní slunovrat a s ním i nejdelší noc v roce. O tři dny později budou následovat Vánoce. Svátky, jejichž kouzlo nám může velmi snadno protéct mezi prsty. Tady je pár tipů na to, jak jej zachytit.

Ocitáme se v nejtemnější části roku, k níž patří obrácení se do sebe, zklidnění a zpomalení. To by mělo vést k vnitřnímu ztišení. Člověk, kterému se to podaří, dostane příležitost odpočinout si a nabrat síly, ale nejen to. K vánoční době tradičně patří věštebné rituály. Vzpomeňme například odlévání olova, pouštění „lodiček“, rozkrajování jablek, či méně známé a rozšířené pití sobí moči.)

Není to náhoda. Období největší temnoty nám dává ideální podmínky pro to, abychom mohli nahlédnout hluboko do svého nitra, tam, kde je bezčasí. Tento prostor pro nás může být užitečný i v případě, že svou pozornost nechceme zaměřovat na budoucnost. Právě v něm totiž dochází k léčivému spojení se sebou samým – s vlastním zdrojem, pravdou a vedením.

Pokud se necháme pohltit vírem předvánočního shonu a tuto příležitost k setkání se sebou mineme, hrozí, že se sami sobě ztratíme, zapomeneme, co skutečně potřebujeme, a místo toho si koupíme další zbytečnou věc. Nemusíme nutně chtít vědět, co přinese budoucnost, ale možná je trochu škoda, když nejsme schopni vnímat přítomnost, zvláště pak, když nám umožňuje výjimečně hluboké setkání s existencí.

Podle kněžky a ceremonialistky Petry Cihlářové nám může pomoci jednoduché uvědomění: „Nic nemusím.“ Ani uklízet, ani péct, ani nakoupit dárky, ani dokončit projekt. V Rituálech kola roku naopak doporučuje, abychom předvánoční zastavení využili například k poděkování svým předkům za to, co jsme od nich dostali, a k tomu, abychom u nich vědomě nechali to, co je jejich a co už k nám nepatří.

Zklidnění a ponoru do sebe může pomoci například introspektivní psaní. Petra Cihlářová připomíná, že pokud máme otázky, na něž se nám nedaří najít uspokojivé odpovědi, pomáhá je zapsat dominantní (tedy obvykle pravou) rukou a nechat přijít odpovědi. Ty bychom měli zapisovat nedominantní (druhou) rukou. Snad ještě lepší je jiné její doporučení: Na pět minut si sedněte a soustřeďte se na svůj dech. Jen seďte, dýchejte a pozorujte, co se ve vás děje...

Kdy jste naposledy psali Ježíškovi? Možná je načase si to zopakovat...

JULE

Svátek zimního slunovratu, který předcházel Vánocům, se jmenoval Jule (Yule).

S kódem YULE získáte slevu 210 Kč na videokurz Rituály kola roku.

Slevový kód můžete uplatnit do 21.12.2021.

Co z vás (ne)udělá čarodějnici

S kněžkou a ceremonialistkou Petrou Cihlářovou jsme si povídaly o tom, proč je dobré i dnes respektovat fáze zemědělského roku, nepodceňovat lidovou moudrost a sem tam provést nějaký rituál.

Rozhovor si můžete poslechnout na spotify nebo tady:

A pokud chcete raději číst, můžete:

Ostara, jarní rovnodennost nebo Beltain… jsou to všecko oslavy přirozených procesů, které se tak jako tak dějí… co získáme tím, že je budeme slavit?

Řekla bych, že to téma je širší. Ono je důležité zastavit se a věnovat pozornost tomu, co se děje. Můžeme to nazvat všímavostí. A ty svátky jsou důležité milníky prověřené časem. Každý z nich přináší určitou kvalitu. Vždycky je dobré se zastavit a uvědomit si, co se děje – venku i ve mně. Základní otázka je: Co se mi to děje? Co je ve mně? Co cítím? Svátky fungují jako zesilovač, podobně jako v astrologii úplňky nebo určitá postavení planet. Svátky často úzce souvisejí se zemědělským rokem, naši předkové to spojení přirozeně žili. Například v létě, na Beltain, oslavovali a přivolávali plodnost země, na jaře vynášeli Moranu jako symbol konce zimy. Vždy to byla příležitost zastavit se, oslavit a uctít to, co se dělo, a propustit to, co v životech nepotřebujeme.

My chceme lidem ukázat, že rok má různé fáze a že přesto, že je obvykle nevnímáme tak silně, jako v minulosti, protože chodíme nakupovat do supermarketu a svítíme si, jak chceme, existují určité zákonitosti přírody, které je dobré následovat. Pak totiž budeme víc v pohodě. Víc se propojíme s naším tělem a tím, co je nám přirozené. Elektřina tady není zase tak dlouho. Naše těla i mozky jsou stále nastavené na cyklus, jaký se žil dřív. Pro mě jsou rituály kola roku způsob, jak se v dnešním světě ukotvit a najít rytmus, který mi bude vyhovovat.

Takže jde o to uvědomit si, že jsme součástí nějakých rozsáhlejších procesů a sladit se s nimi…

Přesně tak. Nejvíc je to podle mě vidět na Vánocích a zimním slunovratu. Z pohledu kola roku je to doba, kdy je největší temno. Tehdy bychom měli být nejvíc v sobě a odpočívat. Ale když se podíváme na dnešní společnost, uvidíme, že v tuhle dobu se honíme, abychom měli doma uklizeno, abychom stihli nakoupit všechny dárky, abychom v práci stihli to, co máme, protože se blíží konec roku, řeší se rozpočty, klienti blázní… a my se přepínáme. Pak přijdou Vánoce, my si vydechneme a často nakonec onemocníme. Tělo se ozve, protože už prostě nemůže. Kdybychom ale plynuli alespoň částečně s přirozeným cyklem a řekli si: nemusím mít uklizeno, je v pořádku, že jsem unavená, je v pořádku, že všechno nestihnu, teď můžu věci odložit, nic se nemusí dít a podobně, možná bychom si ty svátky užili opravdu v klidu a míru.

„Kdybychom plynuli alespoň částečně s přirozeným cyklem a řekli si: nemusím mít uklizeno, je v pořádku, že všechno nestihnu, teď můžu věci odložit, nic se nemusí dít a podobně, možná bychom si svátky užili opravdu v klidu a míru.“

Zmínila jsi klienty… Co vlastně děláš, když zrovna neděláš rituály?

Dlouho jsem pracovala v jedné velké poradenské firmě v týmu interního auditu. Předtím v marketingovém výzkumu. Teď už v těch velkých korporacích nejsem, ale pořád pracuju s firmami, takže to napětí a tah na výkon stále vnímám. Je to z velké části mužský svět, mužská energie a snažím se do ní přinášet ženské – někdy možná trochu chaotické – plynutí.

Jsou lidé, kteří rituály považují za jakési podivné čarování a raději se jim vyhnou… na jaře si místo rituálu zajdou prostě na procházku, podívat se, jak kvetou kytky. K čemu je dobrá právě rituální oslava?

Ona i taková procházka může být formou rituálu. Slovo rituál může znít děsivě, nejsme zvyklí ho používat – ale i oslava narozenin je rituál. Když děláme něco vědomě a se záměrem – třeba jdeme na procházku do lesa, abychom si tam vyčistili hlavu, pak je to svým způsobem taky rituál – aspoň tak, jak ho vnímám já.

Můj záměr může být, udělat si čas na to, abych mohla přemýšlet nad tím, co se mi v uplynulém týdnu stalo, chci si to celé zpětně projít, uvědomit si důležité okamžiky, to, co mě naštvalo… to vše můžu v tom lese pustit a nechat. A také si uvědomit, co jsou ty věci, které se mi povedly a za co jsem vděčná. Na konci takové procházky pak můžu lesu poděkovat, že mi dal prostor. A to je v podstatě takový mini rituál.

Takže co dělá z rituálu rituál?

Pro mě je rituál cokoliv, co jdu dělat vědomě a se záměrem. Řekla bych, že je to něco, co ve svých životech tvoříme, jen ne vždy s plným vědomím. A to je velká škoda, protože to, co si uvědomíme, dokážeme mnohem víc prožít a vstřebat… a dodat tomu jiný rozměr, o kterém se velmi těžko mluví, ten je třeba prožít.

Když jsem vedla ženské kruhy a došlo na téma péče, některé ženy v sobě měly takové ty rezistence typu: Já ale nechci, aby na mě někdo sahal, já mám péče dost… Ale ony už jenom třeba tři minuty, kdy se vás dotýkají další ženy – vůbec ne sexuálně, jen s vědomou přítomností a se záměrem uctít tělo – dokáží spustit emoce a uvolnit blokády, které v sobě držíme. A to je podle mě hodně důležité. Dát prostor životu. Odžít si to, co si odžít potřebujeme, abychom to v sobě dál nedrželi. A také oslavit, co v životě máme. A právě to rituály podporují a zesilují. V každém případě nemusí jít jen o osobní záležitosti. Když chcete ve firmě začít nový projekt, můžete to taky udělat rituálně.

Jak se dostat do správného rituálního rozpoložení?

Jako při všem i tady je důležitá příprava. Někdo potřebuje před rituálem meditovat a zklidňovat se. Ženský způsob je tanec. Meditace v tanci nás může dobře naladit. To, co si s sebou do rituálu brát nechci, ze sebe můžu vytřást, vykřičet nebo smýt. Jenom to, že se na chvíli zastavíte, uvědomíte si, kde stojíte, kde máte své kořeny, jak jste napojení na vesmír, to, že jsme jenom takové korálky na niti v prostoru… už to nás zklidní natolik, že jsme připraveni víc prožívat.

Neexistuje jednotný návod, každému funguje něco jiného, jsou lidé, kteří říkají, že neumí meditovat, neumí se zklidnit, neumí vizualizovat… v takových případech je možná nejlepší se prostě trochu vyčerpat, třeba si jít zaběhat. Důležité je být v těle.

Jak poznám, co mi skutečně funguje? Že to není jenom nějaká obecná pravda, nebo pověra? Říká se například, že je dobré schovat si popel a uhlíky z velikonočních ohňů, protože chrání dům před požárem, taky se říká, že je dobré oblékat a svlékat sukni přes hlavu… kdy takové počínání dává smysl?

Hledám si to, co se mnou rezonuje, co mi dává smysl. Když se na danou věc nacítím a dojdu k tomu, že je to to, co teď potřebuju, bude mi to fungovat. Zrovna s tou sukní je to užitečné. Jsme napojené na energii Země a zvlášť přes dlouhé sukně energie proudí. Je škoda si sukni prostě stáhnout na zem. Když ji přetáhneme přes hlavu, je to takové požehnání matky Země. Tomuhle třeba věřím, i když to ne vždycky dělám.

Nic ale není dogma. Důležité je to, čemu věříte. Jestliže například věříte tomu, že když si každý večer zapálíte svíčku u obrázku, který symbolizuje vaše přání, tak to přání zhmotníte, pak to velmi pravděpodobně bude fungovat. Když tu svíčku budete zapalovat proto, že vám to řekla nějaká Petra na semináři, ale věřit tomu nebudete, pak záměr nebude dost silný a obrázek nezhmotníte. My dokonce, když na výcviku kněžek učíme, jak dělat rituály, říkáme: Naučte se kostru, vezměte si z toho, co vám funguje, a zbytek si předělejte, jak potřebujete. Nakonec je to totiž jen o vás a o lidech, pro které rituál děláte. Myslím, že je to opravdu hodně individuální. Máme spoustu návodů, ale ty nám budou fungovat, jen když jim budeme věřit a budeme si za nimi stát.

Šťastné a veselé vůně

maitrea — Tue, 30 Nov 2021 10:39:51 +0000

Šťastné a veselé vůně maitrea Út, 11/30/2021 - 11:39

V rámci příprav na svátky klidu, míru a lásky už někteří z nás asi zažili i stres, únavu a z nich pramenící konflikty, které zrovna nepřispívají ke správné vánoční atmosféře. Dá se tomu vůbec vyhnout? Účinnými pomocníky mohou být vykuřovadla.

Vánoční čas si spojujeme s vůní purpury či františků. Možností, jak vytvořit sváteční atmosféru, je ale mnohem více. Především jde o to vytvořit v sobě klid a najít spojení s láskou. A právě v tom nám mohou pomoci vykuřovadla. Z naší nabídky jsme vybrali celkem deset vůní. Některé s Vánocemi na první pohled příliš nesouvisejí, ale přesto mohou významně přispět k tomu, aby naše Vánoce byly opravdu šťastné a veselé.

Vůně pro úklid a očistu

Před Vánoci se obvykle snažíme uklidit a vyzdobit naše domovy. Vedle běžných čisticích prostředků se vyplácí použít i „energetické čističe“. Mezi ty můžeme počítat asi většinu vykuřovadel – některá z nich jsou však určené primárně právě k očistě. Sice nás nezbaví prachu a pavučin, ale třeba na staré křivdy, pocity viny či zlobu fungují skvěle.

Pokud je chcete vyzkoušet, nezapomínejte větrat. Otevřeným oknem mohou nežádoucí energie odcházet. Rovněž pomůže, pokud je budete vědomě posílat tam, kde nebudou nikomu škodit.

A tady jsou tři obzvlášť oblíbená energetická čistidla:

Šalvěj bílá

Na světě existuje asi 1000 druhů šalvějí. Svými účinky jsou si podobné, ale každá umí něco lépe než ty ostatní. Zatímco k věštění budoucnosti bývá používána šalvěj divotvorná a na bolest v krku se nejlépe hodí šalvěj lékařská, k vykuřování bývá používána šalvěj bílá.
„Tento druh americké šalvěje pochází ze západního pobřeží Severní Ameriky. Indiáni ji považují za nejposvátnější bylinu a velmi účinný lék. Je ceněna hlavně pro své očistné účinky, proto se používá před různými ceremoniemi a rituály. Velmi dobře pročišťuje místnosti i různé předměty, dokáže ale také vyčistit naši duši a pomoci při hledání cesty ve vlastním životě. Vůně při vykuřování je velmi jasná, typicky kořeněná a čerstvá,“ uvádí Michael Rymer z firmy Vykuřovadla Rymer. (Pořídit domů.)

Pelyněk stepní

Pelyněk má podobně jako šalvěj antiseptické účinky. Pelyněk pravý býval oblíbeným lékem našich babiček na trávící obtíže. Pelyněk stepní postrádá jeho výraznou hořkost a při spalování vydává velmi příjemnou vůni, ale jeho účinky jako vykuřovadla se podobají účinkům pelyňkového odvaru. Na energetické úrovni čistí prostor i tělo od toho, z čeho by se nám mohlo udělat špatně a co bychom obtížně trávili. Rozpouští vztek a uvolňuje napětí.
„Má silné očistné a ochranné účinky, uzemňuje a zklidňuje naši mysl. Pelyněk stepní představuje symbol indiánského duchovna a uctívání přírody. Všechny kmeny indiánů obývající velké planiny ho používají k obřadní očistě, zahnání negativních sil a duchů, způsobujících nemoci, k ochraně obydlí a jako nejposvátnější vykuřovadlo pro všechny obřady a modlitby,“ popisuje Michael Rymer. (Pořídit domů.)

Palo Santo

Palo santo je dřevo jihoamerického stromu, jehož český název je březule vonná. Peruánskými či kolumbijskými šamany bývá tradičně používáno k rituální očistě. Vůně „svatého dřeva“ je ve srovnání se šalvějí a pelyňkem plnější, sladší a zemitější.
„Palo santo zahání neštěstí a pohromy, odstraňuje otisky špatných energií a negativních sil. Má rovněž uklidňující vlastnosti, otevírá ducha a umožňuje vstup do jiné reality. Spalujte jej pokud potřebujete silně očistit prostor nebo osoby. Pomáhá při únavě způsobené nervovým vyčerpáním a uklidňuje. Zároveň zvyšuje citlivost k jemnohmotným vibracím a navozuje věštecké schopnosti,“ doporučuje Michael Rymer. (Pořídit domů.)

Vůně pro sílu a zdraví

Pokud vám v rámci vánočních příprav začnou docházet síly, nepřehlížejte to a nečekejte, až vám tělo vyšle důraznější zprávu, třeba v podobě nachlazení. Přestaňte se soustředit na všechny ty dárky nebo cukroví a věnujte pozornost přímo sobě a svým blízkým. Osvěžte se a zůstaňte zdraví. Pomoci vám v tom může například cedrové a santalové dřevo či myrha.

Cedr atlaský

Cedr je mimořádně silný strom. Dorůstá až do výšky 40 metrů. Jeho blízkost, ale i spalování cedrového dřeva posiluje tělo i ducha. Dodává čistou a jasnou energii, vitalitu, chuť do života a důvěru v něj. Zlepšuje náladu, vede nás k odpuštění, podporuje schopnost učit se a soustředit se. Čistí dýchací cesty a obecně zvyšuje odolnost organismu vůči nemocem.
„Cedr uklidňuje při silné nervozitě a stresu. Podporuje nás při meditaci a rozjímání, probouzí svatého vnitřního rádce,“ doplňuje Michael Rymer. (Pořídit domů.)

Santalové dřevo červené

Dřevo křídloku santalového patří podobně jako dřevo bílého santalu k nejvzácnějším a nejceněnějším na světě. I jejich účinky jsou obdobné. Projasňují mysl, probouzejí životní sílu, naději a optimismus. Člověka spojují s jeho vlastním středem a harmonizují.
„Červené santalové dřevo dodává energii a oživuje. Jeho vůně je teplá, dřevitá, vytváří příjemnou a spokojenou atmosféru,“ říká Michael Rymer. (Pořídit domů.)

Myrha

Myrha je velmi ceněná pryskyřice myrhovníku. Bývá označována za „matku všech pryskyřic“. Je jedním z darů, které přinesli tři „králové“ do Betléma právě narozenému Ježíškovi. Už tehdy byla podobně jako další dva dary, kadidlo a zlato, považována za vzácnost. Lidé si ji zvykli užívat na ochranu před rozličnými infekčními chorobami – zejména před těmi, které postihují dýchací cesty. V dobách morových ran ji nosívali přímo v ústech. Myrha však chrání i duši. Pomáhá vyhnout se depresím a rozpouští úzkosti. Její vůně je specificky hořká a hřejivá.
„Myrha nás spojuje se zemí, uklidňuje, zpomaluje, stahuje a zahušťuje. Dokáže zklidnit namáhanou mysl. Symbolizuje ženskou smyslnost, klín Matky Země. Umožňuje nám stát oběma nohama na zemi a spojit se s přírodou,“ popisuje Michael Rymer. (Pořídit domů.)

Vůně pro uvolnění a dobrou náladu

Právě v největším shonu je někdy nejlepším řešením prostě vypnout. Vůbec nic nedělat. Jenom být – se sebou, případně se svými duchovními průvodci a spojenci. Pomoci nám v tom mohou například jemné a uvolňující vůně damary, kosatce či sandaraku.

Damara

Damara je pryskyřice získávaná ze stromů z čeledi dvojkřídláčovitých rostoucích zejména v jihovýchodní Asii. Damara znamená v malajštině světlo a také se jí říká kočičí oko. Tomu odpovídají i její účinky. Dokáže projasnit mysl, je-li spalována, do prostoru i do duší vnáší světlo, přispívá k rozpuštění obav, úzkostí a melancholie.
„Její vůně je čirá, jemně éterická a citrónová. Přináší dobrou náladu, vyvolává jasnozřivost a pomáhá spojit se s bytostmi světla, například s anděly. Zahání zádumčivost a žal a odbourává depresivní náladu,“ uvádí Michael Rymer. (Pořídit domů.)

Sandarak

Sandarak je pryskyřice cypřišovité dřeviny, rostoucí v Alžíru, Maroku a Tunisu. Má zde široké léčebné využití. A to nejen díky svým silným uklidňujícím a uvolňujícím účinkům. Podle místních obyvatel totiž zahání duchy nemocí. Při vykuřování vydává balzámovou, mírně nasládlou, ovocnou a ušlechtilou vůni.
„Sandarak spalujeme při psychické vyčerpanosti, stresu a poruchách spánku. Projasňuje a posiluje, vnitřně očišťuje. Dokáže neutralizovat vzorce negativních vibrací,“ zdůrazňuje Michael Rymer. (Pořídit domů.)

Kosatec

Spalování kořene kosatce začalo být rozšířené v antickém Řecku. Latinský název rostliny – Iris – odkazuje na bohyni duhy, která byla podobně jako Hermés i poslem bohů. Kosatec proto můžeme spalovat, potřebujeme-li se spojit s božstvím. Jeho jemná květinová vůně zároveň uvolňuje, ztišuje a uklidňuje.
„Od dávných dob až do dneška se používá také jako prostředek pomáhající odpoutání a osvobození, usnadňující umírání a odchod na onen svět. Božská průvodkyně Iris vedla duše zemřelých podél duhy do říše věčného míru. Zároveň má ušlechtilá vůně kosatce také smyslně erotické účinky a podporuje vnímavost,“ doplňuje Michael Rymer. (Pořídit domů.)

Vůně pro vánoční atmosféru

Podaří-li se nám o Vánocích zůstat otevření a uvolnění, získáme příležitost vnímat výjimečnou atmosféru těchto dní – to, čemu se říká kouzlo Vánoc. Na úrovni čichových vjemů k němu přispívá například vůně jehličí, cukroví, purpury či vánočních františků. Ty jsou tradičně vyráběny z lipového dřeva a z kadidla, které je obecně považováno za vůbec nejdůležitější vykuřovadlo.

Kadidlo

Kadidlo, latinsky olibanum, je snad nejznámější vonná pryskyřice. Získává se z kmene či větví kadidlovníku, jehož různé druhy rostou v Arábii, v Africe i v Indii. Užíváno bylo již ve starověkém Egyptě, k balzamování mumií a samozřejmě k vykuřování, k němuž je používáno dodnes. Pro své účinky je důležitou součástí mnoha náboženských obřadů, v naší křesťanské kultuře je přímo nepostradatelné. Nejenže vytváří výjimečnou, slavnostní atmosféru, ale především podporuje vědomé bytí a prožívání přítomného okamžiku.
„Patří mezi nejúčinnější čističe atmosféry na duchovní i fyzické úrovni, vytváří pocit průzračnosti, zbožnosti, čistoty a klidu. Staví most mezi fyzickou a duchovní rovinou bytí, říká se, že s jeho vůní můžete poznat Boha. Jedná se o silný stimulant lidského ducha, snižuje stres, uvolňuje napětí, je vhodným doprovodem modliteb a meditací, rozšiřuje vědomí,“ shrnuje Michael Rymer. (Pořídit domů.)

Trauma jako dar

maitrea — Tue, 23 Nov 2021 07:11:50 +0000

Trauma jako dar maitrea Út, 11/23/2021 - 08:11

Tuto neděli začíná advent, a protože za sebou máme poněkud zvláštní rok, dovolujeme si vám nabídnout možná poněkud zvláštní vánoční výběr knih. Třináctka vybraných titulů má jednoho společného jmenovatele: trauma.

Sociální izolace, nejisté podmínky, rozdělení společnosti na očkované a neočkované, ale i samotný covid ve své základní roli – tedy v roli podivné nemoci – vytvářejí živnou půdu pro duševní problémy pramenící z nezhojených traumat. Tato nemoc může člověka vyčerpat nejen fyzicky, ale i psychicky. K jejím nepříjemně častým dlouhodobým následkům patří podle statistik úzkostná porucha či chronická únava.

Když nám chybí energie, zranění, o nichž jsme doufali, že nejsou víc než dávno zahojené dětské šrámy, na nás mohou zaútočit strašlivou silou.

Jsme-li oslabení, těžko v sobě hledáme dostatek lásky a světla, kterými bychom mohli své trauma prozářit. Ale na všem zlém je něco dobrého. Slabost nám dává příležitost naše nezpracovaná traumata snadněji uvidět. Pak je můžeme lépe přijmout, a tím i uzdravit.

Topíme-li se ve víru svého traumatu, často nevidíme východisko. To však neznamená, že východisko neexistuje. Lidé jako Arthur Janov, Peter Levine či Maggie Klineová sepsali své průvodce a vytvořili mapy cest z temnoty ke světlu.

Třináct vybraných knih o traumatu spojuje nejen téma, ale často i názory jejich autorů. Aspoň jeden najdeme v nějaké podobě vyjádřený snad v každé z nich: Trauma, tedy to, co člověka zranilo, bolelo a oslabovalo, je zároveň potenciálním pokladem, darem, v němž je ukryta cesta k poznání, k síle a ke svobodě.

Tady je třináct klenotů ze sbírky nakladatelství Maitrea, které učí, jak trauma přetavit ve zdroj osobní síly:

Němé zpovědi

Jak se tělo zbavuje traumatu a obnovuje harmonii
Peter A. Levine

Kniha Němé zpovědi vychází z myšlenky, že trauma není ani onemocnění, ani porucha, nýbrž zranění způsobené pocity děsu, bezmoci a ztráty. Toto zranění je možné zhojit, zapojíme-li naši vrozenou schopnost samoregulace. Peter A. Levine čerpá z bohatých zkušeností ze své klinické praxe, komparativních studií mozku, vlastního bádání v oblasti stresu a pečlivého pozorování zvířecího světa. Kniha elegantně mísí nejnovější poznatky z biologie, neurovědy a bodyterapie, aby dokázala, že když v sobě propojíme zvířecí instinkt a rozum, můžeme se stát celistvějšími lidskými bytostmi.

Léčba traumatu

Program probuzení moudrosti těla
Peter A. Levine

Vědecké studie ukazují, že lidé, kteří přežili nehody, přírodní katastrofy nebo traumata v dětství, často trpí dlouhodobými příznaky od úzkostí a depresí přes nevysvětlitelné bolesti a únavu, až po různé druhy onemocnění.
„Trauma je nevyhnutelným životním faktem,“ konstatuje Dr. Levine, „nemusí být ale doživotním trestem.“ Tento praktický manuál vás naučí základům sebeléčebné metody, která sleduje příznaky traumatu až k jejich skrytému zdroji v těle a vrací tak lidem jejich ztracenou přirozenost.
Kniha Léčba traumatu je „návodem k použití“ teorie, kterou Dr. Levine poprvé představil ve svém celosvětově proslulém díle Probouzení tygra (Maitrea, 2011).

Trauma a paměť

Pohled do živé minulosti mysli a těla
Peter A. Levine

Kniha je dalším pozoruhodným příspěvkem Dr. Levina k problematice léčby traumatu. Srozumitelným a poutavým jazykem, s odkazy na seriózní neurovědeckou literaturu, popisuje různé typy paměti, jejich základní neurologické mechanismy a jejich význam v práci s traumatem. Trauma a paměť je neocenitelnou publikací pro terapeuty, kteří se chtějí zdokonalit ve své praxi, i pro laiky, kteří chtějí lépe porozumět tomu, jak mysl a mozek uchovávají a rozřešují traumata.

Prevence traumatu u dětí

Průvodce k obnovení důvěry, vitality a odolnosti
Maggie Klineová, Peter A. Levine

Je zarážející, kolik dětí je úzkostlivých, depresivních, hyperaktivních a odtažitých. Milióny dětí byly šikanovány, zažily násilí nebo zneužití. Mnoho dalších dětí bylo traumatizováno v důsledku „obyčejnějších“ událostí, jako jsou lékařské zákroky, nehody či rozvod. Kniha Prevence traumatu u dětí pomáhá rodičům, kteří chtějí pomoct svým ustaraným a utrápeným dětem. Nabízí jednoduché, avšak velmi mocné nástroje, které děti chrání před nebezpečím a pomáhají jim znovu se navrátit k rovnováze poté, co zažily strach a pocit přehlcení.

Trauma očima dítěte

Probouzení obyčejného zázraku léčení. Od raného dětství po dospívání
Maggie Klineová, Peter A. Levine

Základní pravda, kterou autoři v knize Trauma očima dítěte přinášejí, je, že dospělí mají nejprve věnovat pozornost vlastnímu emočnímu stavu, protože děti mohou uvolnit své napětí pouze v přítomnosti klidného, schopného a konejšivého dospělého.
Levine a Klineová nám dávají příležitost naučit se léčit trauma tím, že budeme následovat toho nejlepšího učitele: naše vlastní tělo. Techniky „prevence" traumatu, které Levine a Klineová v této knize přinášejí, jsou dokonalé svou moudrostí a jednoduchostí.

Revoluční metoda uvolňování traumatu

Překonej své nejtěžší krize
David Berceli

Kniha Revoluční metoda uvolňování traumatu ukazuje, jak se stres, úzkost a trauma podepisují na naší psychické a fyzické kondici. Jak ale její autor dokládá, i ta nejotřesnější zkušenost nám může otevřít cestu ke spokojenějšímu a smysluplnějšímu životu. Neocenitelnou výhodou Berceliho metody je to, že ji může používat kdokoli kdekoli na světě. Tato jednoduchá sestava cviků může vrátit ztracenou rovnováhu, životní stabilitu a duševní pohodu i osobám trpícím vážnou posttraumatickou stresovou poruchou. Metoda uvolňování traumatu může být také účinným doplňkovým nástrojem pro všechny terapeuty, psychology, životní kouče, pracovníky záchranných složek a další profesionály povolané k nápravě lidského zdraví.

Provázení traumatem

Každodenní průvodce péčí o sebe při péči o druhé
Laura van Dernoot Lipsky

Jak si udržet jasnost mysli a moudrost tváří v tvář utrpení? Laura van Dernoot Lipsky sestavila kompas pro ty, kteří řeší traumatizující situace, či pomáhají traumatizovaným lidem – ať už proto, že to patří k jejich profesi, nebo je to součást jejich osobního života. Kniha Provázení traumatem ukazuje, jak rozvinout kvalitu všímavé přítomnosti a udržet si odstup od zahlcení a myšlenky, že nikdy nemůžeme udělat dost.
Laura van Dernoot Lipsky má dlouholeté zkušenosti s prací s traumatem a ve své knize přináší hluboký a citlivý průzkum často nevědomé daně, kterou platí lidé, kteří se snaží udělat ze světa lepší místo. Možná se cítíme unavení, jsme cyničtí nebo umrtvení. Tyto a další symptomy podkopávají naši energii a efektivitu, kterou nutně potřebujeme, abychom byli prospěšní ostatním.

Prvotní otisky

Význam událostí prenatálního období a porodu
Arthur Janov

„Poslední dobou vychází tolik knih o výchově dětí, že rodiče, kteří je čtou, mohou snadno získat pocit, že vychovat zdravé dítě je téměř nemožné. Je toho tolik, co musí člověk vědět, a tolik věcí se může pokazit. Rád bych proto zdůraznil, že smyslem knihy Prvotní otisky není ještě více komplikovat již tak nelehkou situaci rodičů, ale osvětlit jim, které události prenatálního období vývoje dítěte a porodu na něj mohou mít vliv. A kromě toho, mým hlavním záměrem je pomoci rodičům v tom, aby mohli dát svým dětem co nejlepší podmínky pro zdravý život.
Doufám, že se mi podaří alespoň trochu ozřejmit, jak se stáváme tím, kdo jsme, a jak rané zkušenosti formují naši osobnost, zájmy a přesvědčení – a stejně tak i nutkání, obsese a symptomy,“ říká Arthur Janov.

Primární terapie

Jak získat přístup k potlačeným pocitům a využít jejich energii k uzdravení
Arthur Janov

Neurologie a psychologie, dva obory, které by se měly vzájemně doplňovat a spolupracovat na léčbě duševních onemocnění, se již dlouho diametrálně rozcházejí. Zatímco neurologové hledají klíč k lidské povaze v mikroskopickém světě neuronů, psychologové zkoumají lidské chování na úkor studia mozku. Kniha Primární terapie, plod více než třiceti let intenzivního psychologického výzkumu, tuto propast překlenuje. Ukazuje, proč je láska nejdůležitějším faktorem pro zdravý vývoj mozku. Přehledně a srozumitelně objasňuje, proč, chceme-li se skutečně uzdravit, musíme sestoupit do nejtemnějších zákoutí mozku, a naplno si prožít své prvotní zkušenosti, jež dodnes ovlivňují naše chování.

Biologie lásky

O vlivu rodičovské lásky
Arthur Janov

V Bilologii lásky se dozvíte, jak nás v raných stadiích života ovlivňuje rodičovská láska: jak formuje náš mozek a poznamenává nás na zbytek života. Co v této knize nenajdete, je klinická neurobiologie. Revoluční objevy na poli výzkumu lidského mozku si žádají, aby byly poznatky z oboru neurologie spojeny s pozorováními z klinické praxe a prezentovány populární formou. Tato kniha je psána pro laika, který se chce dozvědět, jak pocity a emoce – to, co námi „hýbe“, když cítíme – ovlivňují náš život.

Všímavý terapeut

Vnitřní nazírání a nervová integrace – příručka pro klinickou praxi
Daniel J. Siegel

Z vědeckých výzkumů vyplývá, že nejdůležitějšími faktory, jež mohou přispět ke klientovu uzdravení, jsou terapeutova přítomnost a styl, jakým komunikuje s klientem. Obětavost, účast a soucit terapeuta, který zůstává všímavý ke svému já – a ke vztahu mezi tímto já a klientem – mohou mít na průběh terapie skutečně zásadní vliv.
Kniha Všímavý terapeut podrobně objasňuje pojem „všímavost“ a ukazuje, jak lze tuto vlastnost pěstovat v terapeutických vztazích (a nejen v nich). Kniha je psána osobitým stylem – autor se v ní obrací přímo ke čtenáři jako kolegovi v neformální, a přesto do hloubky vedené diskusi o mysli, mozku a mezilidských vztazích.

Body-psychoterapie

Psychoterapie orientované na tělo
Tree Stauntonová

V minulosti nebyla praxe body-psychoterapie brána v profesionálních kruzích tak vážně jako tradičnější psychoterapeutické přístupy. Kniha Body-psychoterapie obnovuje rovnováhu a nabízí vhledy do mnohotvárnosti přístupů v oblasti psychoterapie orientované na tělo. Najdeme v ní příspěvky řady renomovaných autorů (mezi jinými Rose Cameronové či Bernda Eidena).
Kniha jako celek ukazuje, jak může být body-psychoterapie uzdravující, hojivá a prospěšná.

Jóga v terapii

Trauma-sensitivní jóga jako pomocník při léčbě traumatu
David Emerson

Při léčbě klienta, který trpí interpersonálním traumatem jako je chronické zneužívání v dětství nebo domácí násilí, nemá verbální terapie vždy ten nejlepší efekt. Odborníci v oblasti duševního a mentálního zdraví většinou souhlasí, že v případech komplexního traumatu se v těle nachází a manifestuje mnoho utrpení – sebenenávist, stud, strach… Přeorientování se na tělo a vytváření „tělesného pocitu“ může být v takových situacích klíčem k bolesti i k léčení.
Kniha Jóga v terapii představuje Trauma-sensitivní jógu (TSJ) – program pro traumatizované klienty, který jim pomáhá v bezpečném a vědomém propojení s vlastním tělem. Jednoduché techniky jsou zde prezentovány uceleně a ve stručném a čtivém formátu.

Přejeme vám nejen šťastnou ruku při výběru té pravé knihy, ale především klidný, uvolněný, láskyplný a zdravý advent.

V duálním světě nejde myslet jenom pozitivně

maitrea — Mon, 08 Nov 2021 09:16:41 +0000

V duálním světě nejde myslet jenom pozitivně maitrea Po, 11/08/2021 - 10:16

Co je vlastně sebevědomí? Jak zacházet s obětí, kterou máme v sobě? A co nám Louise Hayová před svou smrtí nestihla prozradit o pozitivním myšlení? O tom si povídala labužnice života Vendula Šmídke (Kociánová) s Jakubem Moulisem.

Nahrávku celého rozhovoru si můžete poslechnout také na Spotify.

A tady si můžete přečíst aspoň krátkou ukázku z rozhovoru o tom, jak se vyrovnat s pocity, které nás staví do role oběti, oslabují nás a nedovolují nám být sebevědomí:

„Když se při vzpomínce na nějakou událost z dětství objeví emoce, je pořád aktivní. Pak přestávám být dospělá, skoro čtyřicetiletá Vendula a stává se ze mě pětiletá Vendulka. A tady odtud si můžeme vzít zpět svou sílu. Ze všeho toho neodpuštění, nenávisti, nepochopení, odmítnutí, nedostatku pozornosti… Když v sobě máme tyhle kousky, nemůžeme být sebevědomí,“ konstatuje vztahová poradkyně Vendula Šmídke (Kociánová).

Odmítnutí, nedostatek pozornosti… to jsou všechno pocity, které nás mohou dostat do role oběti. A klasický osobní rozvoj říká: Oběť je špatně, tvůrce je dobře. Jenže pokud tu svou oběť neprožiju a jenom ji odstrčím, ona tam pořád zůstane. Jak to s ní tedy máme dělat?

Když si neprožiju oběť, nemůžu být tvůrcem. Nenajdu to, co mi ta situace dala. My jsme tady pod tlakem pozitivního myšlení, které nám zavedla Louise Hay. A bylo to super. Odkryla nám tím úplně nový svět… a pak si umřela, jenže ono bylo třeba jít hlouběji – a uvědomit si, že v duálním světě nejde myslet jenom pozitivně. Pokud si dostatečně neprožiju oběť (ale to neznamená, že v ní budu roky, to už je deprese) bude mi to chybět.

Prožít si oběť, to znamená třeba: Měla jsem to těžké, byli na mě zlí, bylo to hrozné. Já jsem chtěla zpívat a oni mě donutili být ekonomka. Bože, proč?… Právě tady tímhle prožíváním se prokousávám tímhle svým bahnem ke hvězdičce, k malinkatému světýlku, které ve mně zbylo.

Když se tím bahnem neprokoušeme, nedostaneme se k sobě. Když oběť odstrčím a chci být hned jenom tvůrce, je to jako bych na tu svou hvězdičku obalenou bahnem hodil krásnou, zlatou dečku – a začal si myslet, že jsem tvůrce. To pak ale dopadá tak, že se budu stále snažit něco dělat, ale furt mi to nepůjde. Pořád to nebude ono.

Ale když si vzpomenu na to, jak těžké to pro mě tenkrát bylo, když si to připustím, dostanu se k té hvězdičce, budu si ji moct vzít a říct: Pojď ke mně, miláčku… A jsem zpátky.

Někdo bude mlátit hlavou o zem, někdo bude jenom tiše plakat a pak se probudí s pocitem úlevy. Někdo si to musí protrpět, bude ležet na zemi a kroutit se. – Jde o to, jak hutné to své bahno máte. A je třeba se dostat do toho úlevného „Ach…“

Co pak s tou obětí?

Oběť pak potřebuje být uctěna. Nemůžeme jí prostě říct: Táhni! Já tě tady nechci! Ona tam totiž celou dobu byla z nějakého důvodu. Pravděpodobně proto, že když jsme v dětství prožili něco silně ošklivého, něco, co nám ublížilo, oběť se objevila, aby nás chránila před prožíváním dalších ještě bolestnějších věcí. Navíc nás něco naučila.

Každá věc, každá situace, každý člověk, jsou tady proto, aby tě něco naučili, aby tě blíže posunuli k sobě. Tak mi přijde fér poděkovat.

A co spirálovité znovuprožívání oběti?

Někteří lidé říkají: „Ale já už brečím roky – a furt nic.“ Já jim na to říkám: „To si jenom nedobrečela do konce.“ Stává se, že pláču, pláču, pláču... a pak mě něco vyruší a já to nedopláču.

Vaše oběť vám ve skutečnosti nikdy nechce ublížit… problém je váš odpor k ní. Vy ji odmítáte, ohrožujete, a proto se musí bránit, proto někdy vypadá hrozivě. Když si oběť dostatečně prožijeme a přijmeme ji, přijde prázdný prostor, nastane taková mezera, kdy to musíš vzdát a rezignovat… a z toho se pak zrodí nový kvítek… Uvědomění, že to už bylo dávno a že už to nemusím opakovat… a pak pochopení a radost. Když vydržíte s tím prázdným prostorem, ono se to samo zaplní, přijde nové semínko, nový program a ten už bude v jiné kvalitě. Buď v pohodě. A život ti za to začne platit – za to, že jsi se se sebou usmířil a že je ti se sebou dobře.

Co při téhle práci pomáhá?

Schopnost sebereflexe. Něha. To, že na sebe netlačím, že na sebe nejsem zlý. Nechám být to, co je třeba nechat být. Být jako řeka. Plout, nechat se unášet proudem. A nesrovnávat se – Různí lidi to mají různě, jdeme po různých cestách a poznávání své cesty je právě ta zábava. Ano, jednou se dostanu do bodu, kdy budu v jednotě. Tady jsem ale přišla být v dualitě. Takže nemá smysl na sebe tlačit, že je třeba někam dojít.

(Více o tématu se můžete dozvědět ve videokurzu Sebevědomí je produktem sebelásky.)

Sedm kroků k harmonickému podzimu

maitrea — Fri, 17 Sep 2021 07:23:50 +0000

Sedm kroků k harmonickému podzimu maitrea Pá, 09/17/2021 - 09:23

Podzimní rovnodennost letos připadá na 22. září. Novopohané slaví Mabon. Začíná podzim a s ním přechod do temnější poloviny roku. Toto období je dobré uctít a vědomě se otevřít jeho energii. Třeba tradičním rituálem vázání stužky.

První podzimní den i několik dní před ním a po něm je obzvlášť vhodných k poděkování Matce Zemi za dary, kterých se nám od ní dostalo. „Země je k nám teď nejštědřejší. Začíná období zpomalení a odpočinku, blíží se introvertní období zimy. Loučíme se se společností a jdeme víc do sebe,“ popisuje ceremonialistka a lektorka výcviků kněžek Petra Cihlářová ve videokurzu Rituály kola roku a upozorňuje, že určujícím živlem je teď země – tedy hmota. Tento čas nám proto pomáhá, potřebujeme-li se ponořit do svého nitra nebo chceme-li něco vytvořit, respektive zhmotnit.

„Začíná období zpomalení a odpočinku, blíží se introvertní období zimy,“ říká Petra Cihlářová.

„Podzimní rovnodennost je okamžik, kdy se světlo a temnota nacházejí v rovnováze, ta se nicméně vychyluje směrem do temnoty, opačně, než je tomu na jaře. Jarní pohyb k nejsilnějšímu světlu a podzimní směřování k úrodné temnotě je tématem žijícím hluboko v naší psychice, v hlubinách našeho nevědomí, kde se převalují naše stinné stránky a touží, abychom je přijali, porozuměli jim a nechali je odejít v době, kdy podobné opouštění nastává i na zemi,“ přibližuje jogínka Shiva Rea v knize Opatruj oheň svého srdce.

Podzimní procházky přírodou nám mohou pomoci najít smíření a harmonii. „Je dobré všímat si změn, které se dějí okolo nás i v nás, a uvědomit si, co si s sebou chceme vzít do nadcházející tmavší poloviny roku a co chceme naopak opustit,“ říká Petra Cihlářová. Zároveň radí, abychom tato svá přání i svou vděčnost za to, co jsme »sklidili«, vložili do stužky, kterou pak uvážeme na strom. Je to stará a velmi silná rituální praxe, kterou popisuje i učitelka šamanismu Sandra Ingermanová ve své Knize obřadů.

Obřad vázání stužky

„Strom funguje jako most mezi božskou a lidskou říší ztělesňující vaši modlitbu. V mnoha kulturách jsou stromy vnímané jako posvátné bytosti spojující nebe a zemi,“ vysvětluje důležitost stromů Sandra Ingermanová. Tady je postup, který doporučuje těm, kdo chtějí poprosit strom o pomoc:

I. PŘÍPRAVA STUŽKY: Sandra Ingermanová spřádá vlákno obsahující záměr její modlitby na svém kolovrátku. Metody ale můžeme použít různé, například udrhat provázek z nití – a při jeho tvorbě držet ve vědomí záměr – „zauzlovat“ do vláken to, za co jsme vděční, či to, o co prosíme. Dobře nám však poslouží i stužka, kterou jsme nevyrobili, jen je důležité s ní vědomě spojit svou prosbu či modlitbu. A to například tak, že ji do stužky vdechneme či foukneme (klasicky třikrát po sobě).

Takto se můžeme modlit za odpuštění, odkládat stará zranění, blokující představy, beznaděj, pocity zoufalství i problémy ohledně fyzického zdraví. Přivázat můžeme také modlitby za požehnání druhých, všeho živého a Země. Je dobré přivazovat je za ty, kdo jdou na operaci, prodělávají léčbu nějaké nemoci nebo čelí životní změně.

II. VYHLEDÁNÍ STROMU: „Nejprve si v přírodě najděte nějaký strom, jenž bude ochoten předávat vaše modlitby božskými silám.“ Nejste-li si jeho ochotou jistí, zeptejte se ho. Jeho odpověď vnímejte všemi svými smysly. Někdy přijde v podobě zašumění větru v koruně, jako list spadlý k vašim nohám. Jindy je odpovědí třeba jen pocit, který máte.

III. INVOKACE: Proveďte invokaci. Invokaci používáme k přivolání, přivítání a pozdravení spojenců, kteří v průběhu obřadu poskytují neviditelnou pomoc ze skrytých světů. Stojí pevně při nás, sdílejí s námi svou lásku, světlo a ochranu. Podporují léčebné, žehnací a oslavné části obřadu.

Neexistuje žádný jediný způsob správného pozdravení těchto důležitých pomocných bytostí. Je však důležité, abyste se ujistili, že záměrně přivoláváte „pomocné a soucitné duchy“ nebo „božské síly“, ne jen tak „nějaké“ duchy. V neviditelných říších je mnoho bytostí, jimž můžete vzdát úctu a přizvat je, aby podpořily váš obřad. Koho pozvete, záleží na vašem přesvědčení.

Tyto bytosti můžete vyvolat jednoduše tak, že prohlásíte koho zdravíte nebo voláte, hlasitě či v duchu.

IV. OBĚTINY: Je důležité projevovat stromu úctu prostřednictvím vody, květin, posvátných bylin, kamenů nebo toho, co vám připadá vhodné jako obětina.

V. VÁZÁNÍ STUŽKY: Při uvazování stužky či provázku na strom se soustřeďte na svůj záměr. Tento obřad je možné velmi snadno použít pro požehnání a léčení či jako prosbu o ochranu soucitných duchů a božských sil. Někteří lidé přivazují modlitební stužky se žádostí o úlevu od bolesti, zatímco jiní je spojují s přáními, jejichž naplnění by rádi dosáhli.

„Stužky, provázky nebo kousky příze nesoucí přání či modlitbu prosím přivazujte na větve volně, abyste je neškrtili, protože větve časem dál porostou,“ zdůrazňuje Sandra Ingermanová.

VI. ZÁVĚR OBŘADU: Po skončení svého obřadu poděkujte stromu i všem pomocným bytostem. Zvažte zanechání obětin jako výrazu díků. (Ty, které se rozhodnete zanechat na místě, volte tak, aby byly bezpečné pro životní prostředí.) Nezapomeňte uklidit vše, co není obětina, abyste tak projevili úctu vůči místu, kde se váš obřad odehrával.

VII. UZEMNĚNÍ: V době svého obřadu si to nemusíte uvědomit, ale stav vašeho vědomí se mění. Po dokončení obřadu je proto velmi důležité se uzemnit – vrátit se do svého těla, do běžné reality, do přítomnosti. Dosáhnout toho můžete například tak, že si u „svého“ stromu na chvíli sednete a prožijete spojení s ním, se svým tělem a se zemí.

Zdroj: Sandra Ingermanová: Kniha obřadů (Redakčně upraveno, zkráceno.)

Rituály kola roku

Co ještě je dobré dělat na podzim? Jaká další důležitá zastavení na kole roku nás čekají? Zajímavé tipy na rituály, přehled svátků a výklad jejich smyslu najdete ve videokurzu Rituály kola roku, který teď můžete získat se slevou.

Jsi ve stresu? Chyť se za hlavu a klepej si na ni.

maitrea — Tue, 07 Sep 2021 11:43:35 +0000

Jsi ve stresu? Chyť se za hlavu a klepej si na ni. maitrea Út, 09/07/2021 - 13:43

Co děláte, když jste napjatí? Když se cítíte unavení, podráždění nebo se něčeho bojíte? Někdo sáhne po čokoládě, jiný vystřihne vzteklou scénku… Alice Najmanová se jednou rukou chytne za hlavu a druhou si na ni začne ťukat. Proč?

Ťukání na hlavu… Nejenom, že to zní zvláštně, ono to dokonce může i zvláštně vypadat. Jenže to funguje. Člověk se uklidní, uvolní a zharmonizuje. To, čeho se bál, najednou nevypadá tak zlé. Bolest mizí… Podobně mohou fungovat i léky nebo alkohol. S těmi se však obvykle pojí i nežádoucí účinky. Ťukání na hlavu je naproti tomu čisté. Je to součást techniky Cortices – jednoho ze základních nástrojů BodyTalku. Vysvětlení toho, co je BodyTalk i podrobný návod na provedení Cortices, najdete v našem dalším jednadvacetiminutovém rozhovoru.

Co je technika Cortices

Technika Cortices – je jeden ze základních nástrojů BodyTalku. Zakladatel BodyTalk System™, australský chiropraktik a učitel Dr. John Veltheim tuto metodu vyvinul v 90. letech 20. století. Vycházel přitom z poznatků čínské medicíny, kineziologie a kvantové fyziky. Základem celého jeho systému je vědecky podložená důvěra v samoléčebnou schopnost organismu.

„Tělo samo ví, kde je problém, i to, jak jej napravit. Jde o to poskytnout mu k tomu prostor, harmonizovat mozek a tím i zbytek těla,“ vysvětluje první certifikovaná terapeutka BodyTalk System v ČR Alice Najmanová. Záměrem techniky Cortices je propojení levé a pravé mozkové hemisféry. „Dotykem přivádíme pozornost na konkrétní místo. Poklepáním na hlavu vytváříme energetickou vlnu, díky níž se začne mozek dívat na to, jestli tam, kde máme položenou ruku, není třeba něco opravit. Pokud zjistí, že ano, udělá to. Pak následuje poklepání na srdce, kterým informaci uložíme. Poklepáním na břicho pak dáme tělu signál, aby informaci zpracovalo, vstřebalo ji a využilo ke svému dobru,“ přibližuje Alice.

Celou techniku je možné provést za jednu či dvě minuty. Člověk ji může použít nejen na sebe, ale na kohokoliv, kdo s tím souhlasí – i na dítě či zvíře. Přijde vám to těžko uvěřitelné? Vyzkoušejte to. A jestli máte děti, vyzkoušejte to i s nimi.

Více informací o BodyTalk System i možnost přihlásit se na kurz jeho základních technik najdete tady:

BODYTALK ACCESS

Jak být báječný

maitrea — Mon, 16 Aug 2021 10:46:09 +0000

Jak být báječný maitrea Po, 08/16/2021 - 12:46

Autorem naší nejžhavější knižní novinky je vysloužilý policejní vyšetřovatel, wiccan a znalec bojových umění Kerr Cuhulain. Pokud bychom se drželi doslovného překladu, kniha by se jmenovala „Jak být báječný“. My jsme zvolili jiný název. Pokud vás zajímá jaký, pusťte si video.

„Není to pro tebe trochu trapný?“ zeptala se mě citlivě má osmiletá dcera poté, co jsem jí tohle pustila. Já jí na to řekla: „No právě, že hrozně trapný.“

Tohle je pocit, kterého jsem se vždycky bála a vyhýbala se mu. S kolegyní Ivanou jsme se ale, inspirovány Kerrem Cuhulainem, rozhodly pocitům trapnosti, které v nás video vyvolává, čelit – a tak jej s vámi, milí přátelé, sdílíme.

Níže najdete ukázku z knihy, ve které Kerr Cuhulain vysvětluje, proč je dobré nebát se chyb a toho, co si o vás pomyslí vaše okolí. Ale pozor! Po jejím přečtení se vám může stát, že vykročíte ze své komfortní zóny.

Nebojte se dělat chyby

Odvážit se k něčemu je spojené s rizikem a riziko vyžaduje zase odvahu. Odvaha předpokládá také, že se zbavíte svých zábran a pochybností. Existuje staré japonské přísloví: strach je tak hluboký, jak jen to mysl dovolí. Nesmíte proto strachu dovolit, aby vás zastavil.

„Největší chybou, kterou můžete udělat, je propadnout strachu z toho, že uděláte chybu.“

Největší chybou, kterou můžete udělat, je propadnout strachu z toho, že uděláte chybu. To vás jen bude brzdit, proto se jej zbavte. Každý dělá chyby a každý, kdo kdy uspěl, také někdy selhal. Selhání je znamením toho, že se snažíte. Úzkost je znamením toho, že se nacházíte mimo svou komfortní zónu, což je místo, kam se určitě dostanete, pokud budete překračovat své hranice. Vaší největší obavou by mělo být, že jste se přestali snažit, nikoliv to, že nemáte úspěch.

Nedopusťte, aby vás starosti obraly o radost ze života. Ať vaši touhu pohání spíše naděje.

Nebudete úspěšní, dokud neporazíte své obavy, abyste mohli tvořit to, co jste si vysnili. Pokročit na cestě životem můžete teprve tehdy, až se osvobodíte od strachu a budete imunní i vůči tomu, co si o vás lidé myslí. Čelte svému strachu, kdekoliv se objeví. Pamatujte, že válečník umí chaos ovládat. Bojácnost klade do vaší cesty překážky, naopak odvaha je eliminuje.

Kerr Cuhulain: Vezmi si svou sílu zpět (Redakčně upraveno, zkráceno.)

Záleží na tom, co si o mně myslí ostatní?

Než na tuto otázku odpoví Kerr Cuhulain, připomene slova Carla Gustava Junga:

„Ten, kdo hledí vně, bude jen snít.
Ten, kdo pohlédne dovnitř, se probudí.“

Přesto doporučuje, abychom mínění ostatních věnovali pozornost. Tady jsou jeho důvody:

To, jak na vás ostatní lidé reagují, je zrcadlem, které vám může pomoci odhalit, kým jste. Ale pozor, vnímat se pouze očima ostatních může vytvořit pokroucený pohled na sebe sama, protože názor ostatních je zabarven jejich postojem a vnímáním života, které mohou být zcela odlišné od těch vašich.

Mnoho lidí nedisponuje sebepoznáním, z něhož by mohli čerpat, tudíž i jejich schopnost vám říci, kým uvnitř jste, je omezena jejich neschopností říci, kým jsou vlastně oni sami. Neudělejte tedy tu chybu, že budete porovnávat svůj život s životem druhých, protože jste jedineční. Vaše cesta je jen vaše a jen vy ji můžete ovládat.

Nesuďte se tedy výhradně jen dle toho, co o vás říkají vaši kritikové. Kritikům naslouchejte se střízlivou myslí a zvažte, jaký je zdroj jejich poznání. Pokud přichází kritika na vaši osobu od přítele, který umí být konstruktivní, pak je potřeba jí věnovat dobrou pozornost. Pokud však přichází od někoho, kdo se vás snaží zesměšnit, ujasněte si, odkud ji čerpá a neberte ji vážně.

Nejlepší způsob, jak si získat respekt, je vážit si sám sebe. Pokud tak budete činit, zjistíte, že i ostatní vás budou respektovat. Někteří na vaši adresu sice mohou reptat, ale i přesto vás budou mít v úctě.

Kerr Cuhulain: Vezmi si svou sílu zpět (Redakčně upraveno, zkráceno.)

Selhali jste? Nevadí...

Každý dělá chyby a každý, kdo kdy uspěl, také někdy selhal. Neúspěch je důležitá součást procesu učení. Neúspěch je i součást procesu získávání osobní síly. Sílu nezískáte, pokud se nevymaníte z prostředí, které znáte, a nevydáte se na neprozkoumané území. To mnohdy vede k tomu, že na své cestě k mistrovství zvolíte špatnou odbočku nebo slepou uličku. Tyto zkoušky je ale třeba podstoupit. Pokud nikdy v ničem neselžete, ničemu se nenaučíte.

Irský dramatik Samuel Beckett to výstižně shrnul: „Usilovali jste někdy o něco? A selhali jste? Nevadí. Zkuste to znovu. A selhávejte lépe.“ Riskovat se vyplatí u všeho, o co stojí usilovat. Pokud nikdy nic nezkusíte, nikdy neselžete. A nikdy nedosáhnete úspěchu, pokud se o něj nepokusíte.

Každý úspěšný člověk někdy selhal a někteří z těch nejúspěšnějších selhali častěji než jen jednou. Pokud se vám čas od času něco nepodaří, mějte na paměti následující příklady úspěšných lidí, kteří také selhali:

• R. H. Macy selhal sedmkrát, než se mu podařilo v roce 1858 rozjet fungující obchod v New Yorku. (Síť se značkou R. H. Macy & Co. se v roce 1994 přejmenovala na Macy‘s.)

• Anglický romanopisec John Creasey dostal 753 zamítavých dopisů, ale i přesto vydal 564 knih (mnohé z nich byly přeloženy i do češtiny).

• Babe Ruth minul při hře letící míč celkem 1 330krát, což je světový rekord, ale také si připsal 714 homerunů. (Je považován za nejlepšího amerického baseballového hráče všech dob.)

• Na poznámce studia MGM ke zkušebním záběrům, na nichž byl Fred Astaire, stojí následující: „Neumí hrát! Trochu plešatí! Umí trochu tančit!“ Astaire si tento vzkaz vystavil nad krbem ve svém domě.

• Beethovenův učitel na housle si myslel, že je jeho žák jako skladatel beznadějný.

• Učitel Enrica Carusa řekl, že Caruso nemá žádný hlas a neumí zpívat.

• Walt Disney byl propuštěn z pozice editora v novinách pro nedostatek nápadů. Než postavil na nohy Disneyland, několikrát úplně zkrachoval.

• Učitelé Thomase Edisona tvrdili, že je příliš hloupý, aby se vůbec něco naučil.

• Albert Einstein nemluvil do svých čtyř let a do sedmi neuměl číst. Byl vyloučen ze školy jakožto duševně zaostalý, asociální a zasněný.

• Lev Tolstoj byl vyhozen ze střední školy.

• Henry Ford pětkrát selhal a zbankrotoval, než zažil úspěch.

Staré přísloví praví: Vítězové mají způsob, poražení mají důvod. Podobně jako výše jmenovaní slavní lidé i vy budete muset jít do sebe, abyste našli odvahu překonat překážky, se kterými se v životě setkáváte.

Kerr Cuhulain: Vezmi si svou sílu zpět (Redakčně upraveno, zkráceno.)

17 ájurvédských tipů na to, co je dobré stihnout ještě před snídaní

maitrea — Tue, 27 Jul 2021 11:32:53 +0000

17 ájurvédských tipů na to, co je dobré stihnout ještě před snídaní maitrea Út, 07/27/2021 - 13:32

Jak vypadají vaše rána? Jste s nimi spokojeni, nebo cítíte prostor pro zlepšení? Přinášíme vám 17 rad ájurvédského lékaře Vasanta Lada, které vám mohou pomoci správně nastartovat den.

Vasant Lad ve filmu Doktor z Indie.

Ájurvédský lékař Vasant Lad ve své Učebnici ájurvédy popisuje způsoby péče o tělo a zdůrazňuje, že pro vnesení radikální změny nejen do těla, ale i do mysli a do vědomí je naprosto nezbytný pravidelný každodenní režim. „Pravidelnost ve spánku, vstávání, stravování, vylučování a dalších aspektech každodenní rutiny přináší disciplínu a vede k dobrému zdraví. Napomáhá trávení, vstřebávání a vyvolává sebeúctu, disciplínu, mír, štěstí a dlouhověkost,“ píše lékař.

Podle doporučení Vasanta Lada by měl člověk jen před snídaní zvládnout celkem 17 úkonů sebepéče. Ne vždy asi stihneme všechny – a možná ani nebudeme mít takovou ambici, seznam doktora Lada nás přesto může inspirovat. Tady je:

1. Pohled na ruce. Je dobré se probouzet předtím, než vyjde slunce, kdy v přírodě vládnou sattvické kvality, jež přinášejí mír mysli a svěžest do smyslů. Východ slunce se liší podle ročního období, ale v průměru bychom měli vstávat mezi 5. a 7. hodinou.

Pozdější vstávání vám může způsobovat pocit tíže a otupělosti během celého dne. Hned po probuzení se na chvíli zadívejte na své ruce a pak si jimi jemně přejeďte po obličeji a hrudníku a dolů k pasu pro očištění aury.

2. Modlitba. Než vstanete z postele, proneste modlitbu. Zde je jedna vhodná:

Drahý Bože,
jsi ve mně, v každém mém dechu, v každém ptákovi, v každé mohutné hoře.
Tvůj laskavý dotek dosahuje na vše a já jsem dobře chráněný.
Děkuji ti, Bože, za tento krásný den, jenž mám před sebou.
Nechť radost, láska, mír a soucit jsou dnes součástí mého života a všech kolem mě.
Léčím a jsem léčený.

Po této modlitbě se pravou rukou dotkněte země, pak si tutéž ruku položte na čelo s velkou láskou a úctou vůči Matce Zemi.

3. Umyjte si obličej, ústa a oči. Opláchněte si obličej chladnou vodou a vypláchněte si ústa. Oči si omyjte studenou vodou a jemným třením si namasírujte oční víčka. Sedmkrát mrkněte a otočte očima oběma směry, pak si obličej osušte čistým ručníkem.

4. Napijte se vody. Vypijte sklenici vody o pokojové teplotě nejlépe z šálku vyrobeného z čisté mědi naplněného večer předem. To propláchne trakt, vypláchne ledviny a stimuluje silnou peristaltiku. Není dobrý nápad začínat den čajem nebo kávou, protože tyto látky vyčerpávají energii ledvin, zatěžují nadledvinky, z dlouhodobého hlediska způsobují zácpu a jsou návykové. Pokud si chcete dát kávu nebo čaj, počkejte minimálně hodinu po vypití vody.

5. Vyprázdnění. Sedněte nebo ještě lépe dřepněte si na toaletu a vyprázdněte se. Nesprávné strávení jídla z předchozího večera nebo nedostatek klidného spánku tomu mohou zabránit. Nicméně vypití vody a usednutí na toaletu v určitý čas každý den pomáhá vyprazdňování regulovat.

6. Škrábání jazyka. Jemně si seškrábněte celý povrch jazyka zezadu dopředu tak 7 až 14 tahy odzadu dopředu. To stimuluje vnitřní orgány, pomáhá trávení a odstraňuje mrtvé bakterie.

7. Čištění zubů. Vždy používejte měkký zubní kartáček a svíravou, ostrou a hořkou zubní pastu nebo prášek.

8. Převalování oleje v ústech. Na posílení zubů, dásní a čelisti, zlepšení hlasu a odstranění vrásek z tváří dvakrát denně podržte v ústech teplý sezamový olej. Po krátkém podržení ho převalujte v ústech a pak ho vyplivněte a jemně si namasírujte dásně prstem.

9. Žvýkání. Žvýkání brzy po ránu stimuluje játra a žaludek a zlepšuje trávicí oheň. Žvýkání hrsti orestovaných bílých nebo hnědých (ne černých) sezamových semínek posiluje zuby a pomáhá v případech ustupujících dásní. Po žvýkání si znovu vyčistěte zuby měkkým kartáčkem bez použití pasty nebo prášku.

10. Nosní kapky (nasja). Kápnutí teplého oleje do obou nosních dírek po ránu pomáhá zvlhčit nos, vyčistit nosní dutiny, posílit hlas a zlepšit zrak a mentální svěžest. Lehněte si na záda s polštářem pod rameny, abyste měli krk zakloněný dozadu. Pak si do obou nosních dírek kápněte po 3 až 5 kapkách oleje. Použít můžete například sezamový, slunečnicový či kokosový. Náš nos je vstupní branou k mozku, takže nosní kapky vyživují pránu a rozvíjejí inteligenci.

11. Aplikace oleje na tělo (abhjanga). Olejováním těla každé ráno si zlepšíte krevní oběh, pomáhá to udržovat pokožku měkkou a bez vrásek a pomůže vám to cítit se svěží celý den. Použít můžete sezamový, mandlový, slunečnicový, kokosový, hořčičný či kukuřičný olej. Vždy by měl být teplý.

12. Koupel. Koupel nebo sprcha je očistná a osvěžující. Odstraňuje pot, špínu a únavu a přináší energii tělu, čistotu mysli a posvátnost vašemu životu. Obecně je nejlepší ji provádět po abhjanze, aby byl veškerý nadbytečný olej z těla smyt.

13. Oblékání. Po sprše nebo koupeli si oblečte čisté šaty. Oblečení čistých šatů přináší krásu a počestnost a rozvíjí sebeúctu.

14. Vůně. Používání přírodních vůní nebo parfémů, například esenciálních olejů, přináší svěžest, půvab a radost. Tělu dododává vitalitu. Vhodné vůně jsou například hena, ambra, kadidlo, vetiver, santalové dřevo nebo jasmín.

15. Cvičení. Pravidelné cvičení zejména jógových ásan zlepšuje krevní oběh, sílu a vytrvalost. Pomáhá člověku uvolnit se a dobře spát a usnadňuje trávení a vyprazdňování.
Pravděpodobně nejlepší způsob fyzické aktivity pro všechny konstituce je chůze. Doporučovaná jsou i dechová cvičení (pránájáma).

17. Meditace. Je důležité meditovat minimálně 15 minut ráno (a dalších nejméně 15 minut večer). Meditujte způsobem, na který jste zvyklí nebo zkuste jednoduchou a snadnou „meditaci prázdné mísy“.

Poté je čas na snídani.

Zdroj: Vasant Dattatray Lad, M.A.Sc.: Učebnice ájurvédy - 3. díl - Obecné principy řešení a léčby nemocí (Redakčně upraveno, zkráceno.)

Meditace prázdné mísy

Existuje mnoho meditačních technik, ale prázdná mísa zklidňuje mysl, probouzí kundaliní-šakti a rozvíjí blažený stav vědomí.

Posaďte se pohodlně a tiše do pozice se zkříženýma nohama čelem k východu nebo severu, ruce položené na kolenou s dlaněmi otevřenými nahoru, jako prázdné misky. Uvolněte prsty, jako byste v každé ruce drželi misku. Lehce pootevřete ústa a jazykem se dotkněte patra za předními zuby.

Pouze sledujte pohyb svého dechu, který je objektem vnímání. Nezasahujte do svého dechu, jen nechte plíce dělat jejich práci bez jakéhokoli úsilí na vaší straně.

S pozorností zaměřenou na svůj dech si buďte vědomi špičky svého nosu a doteku vzduchu vstupujícího do nosních dírek. Seďte klidně a tiše a vnímejte pocit v nose. Zůstávejte si vědomi pohybu vzduchu dotýkajícího se nosních dírek. Vstupující dech má chladný dotek, zatímco vycházející dech je teplý.

Po zhruba pěti minutách následujte dech svou pozorností. Jděte se vzduchem do nosu, hrdla, plic, bránice a dolů za pupík, kde zažijete přirozenou „stopku“. Zůstaňte na zlomek sekundy na této „stopce“, pak sledujte výdech, jak prochází z břicha do bránice, plic, hrdla a ven nosem zhruba dvacet centimetrů před vaše nosní dírky, což je druhá „stopka“ mimo tělo.

Pohyb dechu je čas. Na těchto zastávkách se dech zastavuje a zastavuje se i čas a je tam pouze ryzí existence. Bůh je přítomen a vy jste obklopeni mírem a láskou. Ve chvíli, kdy necháte své plíce dýchat a stanete se jakoby prázdnou miskou, boží rty se vás mohou dotknout a vaše srdce naplní boží láska.

Bůh vlije svou lásku do vás. Většina nádob je plná ambicí, soupeření, myšlenek, pocitů, tužeb, zlosti, frustrace nebo strachu. Od nepaměti Bůh hledá prázdnou nádobu, do níž by nalil svou lásku.

Tuto meditaci provádějte 15 minut každé ráno a večer.

Můžete ji provádět také vleže na břiše. Spontánně setrvávejte na „zastávkách“ mezi nadechováním a vydechováním. Tam, kde se cítíte příjemněji, bez usilování zůstávejte. Zpočátku to bude jen na zlomky sekund, takže si nedělejte starosti, když se nic nestane. Jen tuto techniku poctivě provádějte přibližně rok, aniž byste cokoli očekávali. Po dnech a měsících budete zjišťovat, že se vaše setrvání na každé zastávce prodlužuje, až nakonec vnitřní a vnější zastávka splynou ve třetím oku a vše se odehrává ve vás.

Člověk by si měl myslet „nic by se nemělo stát“. Pak se vše děje samo od sebe. To je dovednost meditace v akci. Když se vaše zastavení přirozeně a bez úsilí zvýší na devadesát vteřin, dosáhnete osvícení. Pak uvidíte vnitřní světlo za třetím okem, modrou perlu, jež je krásným úsvitem na horizontu blaženosti. Toto je mocná technika, jež vede k pozastavení dechu a myšlení.

Zdroj: Vasant Dattatray Lad, M.A.Sc.: Učebnice ájurvédy - 3. díl - Obecné principy řešení a léčby nemocí (Redakčně upraveno, zkráceno.)

SEZNÁMENÍ S PRVNÍM DÍLEM UČEBNICE ÁJURVÉDY
DOKTORA LADA

Pokud vás ájurvéda v podání doktora Lada zaujala a chcete se o ní dozvědět víc, přečtěte si rozhovor s Janou Šimonovou pro Ayurvedic Breakfast.
Jana je ájurvédská terapeutka působící mimo jiné i v Maitree. Jedním z jejích učitelů je právě dr. Vasant Lad.

Tady je ukázka z rozhovoru:

Může se do knihy pustit i úplný začátečník bez znalosti jakýchkoli souvislostí?

Ano, může, i když nikdo takový vlastně začátečníkem není, protože úplný neznalec se k této knize nedostane. Většinou má už takový „začátečník“ vždy nějaké ponětí o ájurvédě, alespoň o ní slyšel nebo se s ní setkal na domácí půdě nebo při cestování ve spojitosti s jídlem, konzultací a ájurvédskými procedurami či při jógových setkáních. Každý si v ní totiž najde odpověď na své otázky. A to ve smyslu všech aspektů jeho života. Díky krásně vysvětlené dóšické teorii pochopí spoustu souvislostí mezi lidským tělem a vesmírem. Aplikace těchto třech principů – Váta, Pitta, Kapha – umožňuje pak čtenáři zjistit, jak si správně sestavit jídelníček, jaká činnost je pro něj vhodná, kdy a jak cvičit na základě jeho konstituce a další praktické souvislosti aplikovatelné do jeho života. Myslím si, že ucelenější knihu o základech ájurvedy na českém trhu nenajdete.

Celý rozhovor, který vedla šéfredaktorka Ayurvedic Breakfast Barbora Vojtová najdete tady:

SEZNÁMENÍ S PRVNÍM DÍLEM UČEBNICE ÁJURVÉDY OD DOKTORA LADA

Prober se z Matrixu vhodného chování

maitrea — Thu, 17 Jun 2021 10:52:39 +0000

Prober se z Matrixu vhodného chování maitrea Čt, 06/17/2021 - 12:52

Kniha Prober se! psychoterapeutky Susan Campbellové je sérií instrukcí k tomu, jak žít život bez přetvářky. Autorka slibuje, že budeme-li opravdovější, budeme zároveň živější a šťastnější. Na to, proč bychom se měli učit upřímnosti zrovna z této knihy, jsme se ptali specialisty na upřímnost, psychologa a terapeuta Sebastiana Jamese.

Proč by si měl člověk přečíst Prober se!?

Prober se! patří mezi několik málo vzácných knih, které se věnují upřímnosti nikoliv z morálního hlediska, ale z pohledu duševního zdraví a kvality mezilidských vztahů. Podobná je kniha Brada Blantona Radikální upřímnost. To je něco jako terapie šokem, snažící se v lidech mobilizovat odvahu vysvobodit se ze svíravých pout, do nichž je jejich dosavadní neupřímnost plíživě uvrhla. Susan Campbellová píše o významu autenticity mnohem jemněji než Brad Blanton. Velmi pozvolně, ale zároveň srozumitelně a prakticky se v ní věnuje rozvoji konkrétních komunikačních dovedností, díky nimž může autenticita vzkvétat.

Proč je vlastně upřímnost něco, co bychom se měli učit z knih nebo na seminářích?

Dovednost upřímné komunikace je naprosto klíčová pro naši vnitřní integritu i pro budování blízkých mezilidských vztahů. Bez upřímnosti těchto dvou hodnot prostě dlouhodobě nedosáhnete. Učit se upřímnosti, nebo lépe řečeno ji rozvíjet či procvičovat, na workshopech nebo s pomocí knih je dobré proto, že všichni občas lžeme a poměrně často předstíráme a zatajujeme. Děláme to automaticky, ze zvyku, často dokonce s dobrým úmyslem, ale zapomínáme, že nás toto jednání v dlouhodobém horizontu také něco stojí. Právě knížka či workshop nám umožní na chvíli se ve svých automatismech zastavit a udělat jakousi inventuru. Není toho už moc? Nepřináší už neupřímnost nám i našim blízkým náhodou více škody než užitku?

Nestačí být upřímný jen sám k sobě?

Pokud jde o upřímnost „k sobě“, jsem hodně skeptický. Mnohem lepší varianta je být upřímný o sobě v komunikaci s dalšími lidmi. V takovém případě si totiž mnohem méně dokážeme lhát do kapsy, a když se o to to přece jen vědomě či nevědomě pokusíme, ostatní nás třeba zastaví a řeknou: Hele, ale tvůj tón hlasu nebo řeč těla říkají něco jiného. Při říkaní pravdy nahlas navíc i my sami mnohem víc vnímáme vlastní tělo a svoje emoce, které nám o tom, jak se věci skutečně mají, řeknou mnohem více než naše myšlenky.

Která z deseti dovedností, o nichž Susan Campbellová píše, je pro vás osobně nejdůležitější?

Všechny jsou dobré a hlavně na sebe výborně navazují. Osobně mám hodně rád dovednost zvědomování si, zda se v komunikaci primárně snažím prosadit své zájmy a druhé kontrolovat, přesvědčovat či manipulovat, nebo jestli primárně usiluji o vzájemný vztah, o sdílení a o porozumění. To jsou dvě docela odlišné věci. Susan Campbellová v knize navrhuje rozlišovací otázku: „Zeptejte se sami sebe: Je mým zájmem kontrolovat, nebo navázat kontakt?“

Řekl jste, že Susan Campbellová je jemnější než Brad Blanton. Jsou podle vás hodně rozdílní?

Brad Blanton je větší živel, Susan Campbellová je zase rozvážnější. To se projevuje i v jejich knihách a workshopech. Mají toho ale víc společného než rozdílného. Jsou to dlouholetí přátelé, oba se přes 50 let věnují Gestalt terapii a oba se ji v šedesátých letech minulého století učili přímo od jejího zakladatele Fritze Perlse.

Brad Blanton říká o knize Susan Campbellové, že je to série instrukcí k tomu, jak se probrat ze snahy být přijatelný do vlastní opravdovosti. Není to nebezpečné?

Možná, ale je lepší snažit se mít za každou cenu pravdu a udržet si tvář, nebo být opravdový, včetně toho, že si uvědomíme i svoji zranitelnost, chybovost a emočnost? V podstatě je to celé o tom, že se zajímáme spíš o emoce a prožívání než o názory a myšlení. Emoce jsou totiž evolučně mnohem starší, a přestože se o to spousta lidí urputně snaží, stejně je neokecáte.

A jak to máte vy sám? Lžete ještě?

Samozřejmě, že občas lžu, předstírám a zatajuju. Ale dělám to o 90 % méně než před setkáním s Bradem Blantonem a Susan Campbellovou. A snažím se to nedělat u lidí, na kterých mi záleží. A co už naštěstí rozhodně dlouhodobě nedělám je, že už nepotlačuju svoje emoce a nepředstírám, že se cítím dobře, když je mi třeba smutno nebo jsem naštvaný nebo mám strach. To je akorát cesta k depresím a mezilidskému odcizení.

Text: Petra Dombrovská

Řekněte si o to, co chcete

Říkat si o to, co chceme, udržuje naši energii v pohybu. Uvolní nás to a pročistí – je to léčivé dokonce i v případě, že je naše přání odmítnuto. Tady jsou tři tipy Susan Campbellové na to, jak to dělat.

Dejte najevo svá přání, i když máte jen malou šanci získat to, o co žádáte. Asertivita je jako jiné formy sebevyjádření – udržuje vaši energii v pohybu, místo aby uvízla v ochranných vzorcích.
Prožívání vlastních pocitů a sebevyjádření je to podstatné. Výsledky jsou méně důležité.
Abyste si začali uvědomovat jakákoli falešná či chybná přesvědčení ohledně sebeprosazení, jež jste mohli získat v dětství, prozkoumejte, jestli nemáte nějaké bolestivé vzpomínky z dětství spojené s žádáním o to, co chcete. Chybná přesvědčení vytvářejí překážky; vaše energie vázne nebo se úplně zablokuje. Sebevyjádření pomáhá tuto blokádu uvolnit.

Susan Campbellová: Prober se!

Jak se cítíte, když říkáte NE?

Dělá vám problém říct si o to, co chcete? Nebo neradi říkáte ne? Máme pro vás jednoduché cvičení z knihy Susan Campbellové Prober se!, které vám pomůže prozkoumat vaše vzorce týkající se sdělování vlastních potřeb a odmítání požadavků či proseb druhých. Zároveň vám může pomoci být v obou případech pevnější a sebejistější. K jeho provedení stačí najít si někoho do dvojice.

Mnohým lidem jako by uvízla nějaká hrouda v krku pokaždé, když potřebují říct ne. Nebo se cítí rozpačitě, pokud mají otevřeně odmítnout jakoukoli žádost. Pro takové případy se hodí jedno cvičení z bioenergetiky.

Při tomto cvičení se lidé rozdělí do dvojic. Partner B dostane za úkol říct ne a trvat si na svém bez ohledu na to, jak lákavě nebo děsivě na něj bude partner A působit. Ten zase dostane za úkol říkat partnerovi B ano a snažit se ho donutit, aby změnil svůj postoj z ne na ano.

A takhle to vypadá: A řekne ano a B odpoví ne. Partner A používá veškerou taktiku, kterou dokáže vymyslet (s výjimkou fyzického násilí) ve snaze dostat z partnera B ano.

Během tohoto cvičení si většina lidí začne na situaci promítat nějakou dobře známou záležitost ze svého minulého nebo současného života.

Ne u partnera B začnou představovat něco, co se skutečně snažil odmítnout. Ano u partnera A začnou představovat něco, co chce a zdá se, že to nemůže získat. Toto jednoduché cvičení v lidech probouzí velkou energii. Jejich ano a ne nabývají na hlasitosti a znějí opravdověji, jak cvičení pokračuje.

Toto cvičení mnoha lidem ukáže, jak obtížné je říkat ne a stát přitom vzpřímeně, dívat se tomu druhému do očí, s nohama pevně na zemi. Objevují všechny možné druhy drobných osobitých způsobů negování sebe samých, jež podkopávají jejich schopnost být bráni vážně.

Když jsem za pomoci tohoto cvičení pracovala s jednou ženou, požádala jsem ji, aby při vyslovování „ne“ poslouchala svůj hlas. Když to udělala, dokázala zaslechnout svůj žadonící tón. Říkala ne způsobem, který jako by prosil: „Prosím, nežádejte mě o tohle. Víte, že nedokážu říct ne.“ Připustila, že se snaží donutit toho druhého, aby se změnil a ona nemusela čelit svému strachu, že ho zklame.

Susan Campbellová: Prober se! (Redakčně upraveno, zkráceno.)

Jak nebýt zlá čarodějka

maitrea — Fri, 11 Jun 2021 10:33:28 +0000

Jak nebýt zlá čarodějka maitrea Pá, 06/11/2021 - 12:33

Co dělá z rituálu rituál? Kdy k němu přistoupit? A jak jej provést tak, aby se nezvrhl v černou magii? Ptali jsme se profesionální ceremonialistky Lilie Khousnoutdinové.

Poslechněte si rozhovor:

Lilia Khousnoutdinova je novodobá kněžka a ceremonialistka. Prvních rituálů se účastnila už jako dítě v ruském Magnitogorsku. Později v britském Glastonbury navázala na tradici kněžek z Avalonu, kterou dnes šíří v Česku. Tu návaznost najdete i ve videokurzu Rituály kola roku, který jsme připravili s Lilií a s její kněžskou kolegyní Petrou Cihlářovou.

„Cokoli, co se týká mě, je moje věc, moje zodpovědnost a je to v pořádku. Jakoukoliv práci se záměrem, který se týká dalších lidí, jejichž svolení nemám, vnímám jako potenciálně neetickou,“ říká Lilia Khousnoutdinova (33). / Foto: Diana Mrazikova

Chtěli byste si rozhovor s Lilií raději přečíst? Tady je jeho psaná verze:

Jak ses dostala k rituálům? Vzpomeneš si ještě, kdy jsi zažila svůj první?

Babička a prababička, se kterými jsem v dětství trávila hodně času, rituály ctily, takže mi mohly být tak tři čtyři roky. Mám to docela v mlze, ale pamatuju si, že rituály mi vždycky připadaly krásné. Vnímala jsem je jako něco důležitého a posvátného.

Když jsem pak studovala na Oxfordu, měla jsem mapu, ve které jsem si označila různé historické a prehistorické zajímavosti, a ty jsem pak o víkendech navštěvovala. Kamenné kruhy, starodávné kostely, hrady a podobně. Narazila jsem i na Glastonbury – tedy na lokalitu mýtického Avalonu – a to místo a legendy, které se k němu pojí, mě uchvátily. Tam jsem se začala učit takzvané novodobé rituály. Ta forma mi byla velmi blízká, protože byla nesmírně nedogmatická. Šlo jen o jakousi inspiraci a kostru. To, co jsme se naučili, jsme si mohli svobodně upravovat – podle sebe, podle svého vnitřního pocitu, nebo podle člověka, pro kterého rituál vykonáváme.

Jde o podstatu a o záměr. Není důležité, jestli bohyni říkáme Lada, Freya, nebo Afrodita. Lpění na jménu, na formě či na dogmatu chápu jako past všech duchovních tradic. Pak se totiž zapomíná na to, že ve všech tradicích po celém světě najdeme bohyni matku, bohyni milenku, nebo bohyni stařenu. A to, co mě zajímá, je jejich podstata, která je všechny spojuje.

Co podle tebe dělá z rituálu rituál?

Myslím, že dobrým základem jsou živly, protože jsou univerzální. Oheň, voda, země, vzduch. Něco, co je každému aspoň trochu blízké, protože to všechno máme v těle i všude okolo sebe. To první, co potřebujeme, je ale záměr. K čemu má rituál sloužit? Co má podpořit nebo očistit? V zásadě existují dva druhy rituálů – ty, které podporují, žehnají, a ty, které čistí, pomáhají něco odklidit nebo propustit.

Při obřadné práci je dobré věnovat pozornost všem čtyřem živlům - vodě, ohni, zemi i vzduchu. Samotné práci i jejímu výsledku to dodá vyrovnanost, harmonii a stabilitu. To, co však rozhodně nesmí chybět, je záměr.

Je dobré, aby se stanoveným záměrem všichni v kruhu souzněli. Také je dobré, aby se lidé v kruhu sjednotili – to se dělá pomocí modlitby, zpěvu, meditace nebo třeba tance – těch způsobů je mnoho. Pak je důležité, abychom „zvedli energii“. Rituál sám o sobě vyvolává emoce – a to je energie – a pokud se nám podaří ji ukotvit, může to být samo o sobě nesmírně důležité. Používat ale můžeme i jiné způsoby – úplně jednoduše je to dech, pohyb a zvuk. V praxi jsou to tance, zpěvy, modlitby, nebo nějaká činnost – například že každý něco našeptá do poháru, nebo že každý zapálí svíčku. Takové činnosti pomáhají zvedat energii.

Co když se mi nedaří dostat se do toho správného rituálního nastavení? Má přesto cenu rituál vykonat, nebo se ho účastnit?

Věřím, že má. Nemůžu vědět, jak to působí na ostatní. Můžu mít nějaký svůj pocit. Třeba si řeknu: Wow! To bylo fakt silný! Nebo odcházím s tím, že se mi to úplně nepovedlo. Ale nevím, jaké to bylo pro ostatní. Také může existovat důvod, proč to třeba novomanželé nebo zbytek rodiny potřebovali prožít právě takhle – tišší, více civilní. Větší intenzita by je třeba vykolejila. Vždycky je dobré důvěřovat tomu vyššímu. Musím poctivě udělat to, co udělat můžu – dobře se vyspat a naladit, nepohádat se předtím s partnerem. Mít sama v sobě určitou čistotu. To je moje zodpovědnost ceremonialistky. Není etické jít vést obřad rozhozená, vyčerpaná a naštvaná.

Důležité je také hned na začátku přivolat přítomnost něčeho vyššího. Chvíli věnuji tomu, abych se uzemnila, ukotvila – a napojila se na to vyšší – pro mě je to třeba Bůh s Bohyní, pro někoho jiného to může být Vesmírná inteligence, Ježíš nebo Buddha. Důležité je poprosit o požehnání. A pak důvěřovat procesu. Nikdy jsem nezažila rituál, který by byl totální katastrofa. Ale může se to stát. Třeba když děláme rituál na veřejném místě a okolo půjde banda opilých mládenců, která bude mít potřebu se do někoho navážet, může to být hodně nepříjemné. Udržet prostor a odclonit útok pak může být těžké. I v takové situaci je ale dobré zamyslet se nad tím, co se stalo a proč. I v něčem takovém se dá najít moudrost.

Zmínila jsi záměr… jak jej správně formulovat? Tak, aby to bylo bezpečné, v souladu se životem… abych život neznásilňovala tím, že něco prostě chci?

Tady bychom se mohli začít blížit černé magii… Moje osobní pravidlo, které nikomu nenutím, je: Cokoli, co se týká mě, je moje věc, moje zodpovědnost a je to v pořádku. Jakoukoliv práci se záměrem, který se týká dalších lidí, jejichž svolení nemám, vnímám jako potenciálně neetickou. Výjimkou jsou malé děti, kterých se ještě nemůžeme zeptat na názor. Takže pokud chce máma udělat rituál pro své dvouleté dítě, se záměrem „aby mu bylo dobře“, je to podle mě v pořádku.

Pro tradici, ze které vycházím, je vždy zásadní to, že své přání odevzdávám vyšší vůli – v naší tradici tedy Bohu a Bohyni. Vlastně tím říkám: „Moc bych si přála tohle. Ale vy jste moudřejší a já nemůžu chápat souvislosti, vůbec nemůžu vědět, kudy vede cesta k tomu, po čem moje duše touží – takže svůj záměr, nebo svoji modlitbu v obrovské pokoře odevzdávám. Můžu chtít, prosit, můžu podporovat, můžu udělat to nejlepší, ale jsem připravena respektovat vůli Boží. A v tom je podle mě rozdíl mezi magií a tradicí kněžek z Avalonu, kterou jsem sem přinesla.

K čemu jsou nám v životě dobré maličkosti, které v sobě mají nádech rituálu? Třeba to, že si pohlídáme, abychom si oblékaly sukni přes hlavu?

Do života nám vnášejí pestrost. Neznamená to, že vždycky, když jdu do sprchy, musím z toho dělat rituál. Ale jednou za čas si dopřeju rituální koupel – a věřím, že se při ní očistím lépe než při rychlé sprše. Taky věřím, že když například vaříme a jsme naštvaní nebo přemýšlíme nad lidmi, které nemáme rádi, na výsledku se to odrazí. Stejně tak, jako se projeví, když při vaření myslíme na zdraví těch, pro něž jídlo připravujeme a prosíme přitom o harmonii v rodině. Jsem přesvědčená, že taková jídla budou jiná. Budou jinak chutnat a budou jinak zdravá. Možná je to pověra, ale patří to ke světu, ve kterém ráda žiju.

Rituální prostor je vhodné čistit. Možností, jak to udělat je mnoho, ale dá se říct, že tím, čím je pro hospodyni Jar, je pro ceremonialistku bílá šalvěj.

Věřím, že to nejcennější, co máme, je čas a pozornost. To, čemu je dáváme, se stává naším životem. Když něco dělám rituálně, vlastně to neznamená nic jiného, než že se na danou činnost soustředím. Nedělám to jen tak, v rychlosti, netelefonuju u toho, nespěchám. Rituál je něco, co mi pomáhá stáhnout pozornost k jednomu konkrétnímu činu. Věřím, že pak ho udělám mnohem lépe.

Je to jako rozdíl mezi rychlovkou v autě, při které jednomu zvoní mobil, a tím že se pomilujeme s plnou pozorností, v lásce a v intimitě. V obou případech je to prostě sex. Ale rozdíl v prožitku je ohromný. Neříkám, že ta rychlovka v autě nemůže být někdy fajn. Jenže přesně takovým stylem dneska funguje celý svět. Rychlým, instantním, povrchním. Věřím, že rituály všedního dne nám pomáhají vytvářet opak. Dovolují nám být přítomní. A myslím, že přítomnost dokáže dělat zázraky. Obzvlášť ve vztazích.

Text: Petra Dombrovská

Slunovrat: svátek vody a ohně

Letní slunovrat nastává 21. června. V některých tradicích bývá toto období označováno Litha. Křesťanská tradice jej spojila se Svatojánskou nocí, která začíná v předvečer svátku Jana Křtitele, tedy 23. června.

V tyto dny je vhodné věnovat pozornost sběru léčivých rostlin. Jejich účinky a síla jsou teď největší. Za natrhané byliny je vždy dobré poděkovat Matce Zemi. Po zbytek roku pak můžeme nasušené svatojánské byliny používat tak, jak jsme zvyklí.

Tématem tohoto období je jasnost, plnost, léčení a očista. Příroda je naplněná životem, energií a světlem. Je nejjasnější období v roce. Díky tomu je tento čas nanejvýš vhodný k tomu, abychom nahlédli do svých vlastních hloubek a zorientovali se v tom, co cítíme.

To, co považujeme za staré, přežité, nepodporující či zbytečně zatěžující, pak můžeme rituálně smýt vodou či spálit v ohni. Stejně jako rostliny, mají i voda a oheň v období letního slunovratu výjimečně velkou sílu – a jsou nám k dispozici pro naše záměry.

Budeme-li s nimi zacházet vědomě, s úctou a s vděčností, můžeme získat jejich podporu pro to, co má být skrze nás stvořeno.

Více o letním slunovratu i o dalších významných okamžicích roku se dozvíte ve videokurzu Rituály kola roku.